K poslednímu utkání letošní dlouhé sezóny jsme nastoupili netradičně v pátek ve 20:15 na domácím hřišti ve Slavoníně. Naše sestava doznala opět několika změn, ale pouze personálních, kvalita opět zůstala na naší straně. Tým z dalekých Mezic dovezl do Olomouce taky kvalitní sestavu a hojný počet fotbalových nadšenců. První poločas byl z obou stran trochu opatrnější a především defenzivní. Skóre otevřel Jan Tögel svou pověstnou levačkou do šibenice. Chvíli po něm se přidal ke střelcům dnešního zápasu manažer, trenér, náhradní brankář a v poslední době i útočník domacích Tomáš Zeman. Na stavu 2:0 se poločasové skóre zastavilo a nutno říct, že hosté byli stále v utkání. I když útočných šancí měli pouze ojediněle.

Ve druhem poločase se opět uvedl ostrostřelec Tögel, který během 5 sekund navýšil vedení Vésky na 3:0. Za pár minut přidal další gól i Tomáš Zeman a po gólu Tomáše Jiravy na 5:0 už se zápas začal ubírat pro nás tím správným směrem. O výsledku bylo rozhodnuto a i když to pak v posledních 15 minutách vypadalo někdy také jako fotbalová bramboračka, tak se postupně podařilo celkové skóre navýšit na konečných 11:3.

Odložené desáté podzimní kolo znamenalo prestižní souboj dříve označovaný jako dolanské derby. Vzhledem k přesídlení obou týmů do městské nížiny ztratilo takové označení svůj geografický punc, leč význam zápasu zůstal zachován. Utkání mělo pro Vésku o to větší náboj, že v soutěžním zápase svého rivala ještě nikdy nedokázala porazit. Ač byly oba týmy oslabeny o několik hráčů, pondělní sestavy dávaly tušit kvalitní podívanou.

Od úvodu utkání bylo jasné, že Pohořanští budou balancovat na hraně mezi zdravou motivací a chováním, které by většina amatérských hráčů neoznačila za právě sportovní. Nicméně to byli domácí, kteří měli první poločas větší šance k otevření skóre. Několikrát jim chyběli centimetry, aby potrestali chyby obrany hostů a když už mířili přesně, gólman hostů držel bezbrankový stav. Véska předvedla v první polovině zápasu svůj tradiční pomalý rozjezd a do větších příležitostí se dostávala jen sporadicky. Poločasový hvizd tak znamenal důvod k zamyšlení na obou stranách.

Druhá půle již byla věrnějším obrazem aktuálního rozložení sil. A když si Marek Zeman vyměnil míč s Honzou Tögelem a následně našel dobře postaveného Petra Můčku, šli hosté zaslouženě do vedení. Dvě následně zahozené tutovky se však ukázaly pro další vývoj zápasu klíčové. Ač to byla Véska, která diktovala tempo zápasu, branky už dávali pouze domácí. Pěkné, leč bránitelné akce znamenaly obrat ve skóre. Marnost hostů v zakončení pak nejlépe ilustrovala nejméně 7x trefená branková konstrukce. Rovněž brankář domácích zesiloval u hráčů Vésky pocit beznaděje. A jelikož power play hostů přineslo pouze další branky v jejich síti, konečný výsledek se zdá být velmi krutým vzhledem k dění na hřišti.

Štěstí, které Véska měla v několika předchozích zápasech, se tentokrát přiklonilo na opačnou stranu a počítadlo výher v řadě se zastavilo na čísle devět. Závěrem však musím učinit lehký povzdech a dobře míněný námět k zamyšlení pro domácí. Je rozdíl mezi důraznou a zákeřnou hrou. Stejně tak mezi vůlí vyhrát a vyhrát za každou cenu. A ač to patrně vyznívá ublíženě, v amatérském sportu by hodnoty nabyté mimo hřiště neměly na něm jít úplně stranou, zejména pokud se jedná o zdraví hráčů, tím víc kamarádů.

Deváté podzimní kolo přineslo vzhledem k postavení v tabulce poněkud překvapivě souboj domácích jako týmu s nejlepším útokem druhé části soutěže a hostů jako mužstva s nejlepší obranou za stejné období. O favoritu zápasu nemohlo být vzhledem k osmizapasové rekordní šňůře Véska pochyb. Sestava hostů tentokrát nezpůsobila zahlcení zápisu o utkání, nicméně i tak musela budit u soupeře respekt.

Od prvních okamžiků však bylo znát, že domácí svůj boj o záchranu rozhodně nehodlají vyřešit odevzdáním bodů. Ačkoli hosté drželi míč a měli více ze hry, šance se objevovaly před oběma brankami. Jelikož však gólmani na obou stranách pochytávali nesmysly a nejoblíbenější způsob střelby hostů byl tzv. naběračkou, skóre se dlouho ne a ne změnit. Když Véska nevyřešila ani přečíslení tři na gólmana, bylo jasné, že dolanské čeká další těžká podzimní šichta. Ke konci poločasu však přeci jen procitl kanonýr hostů Jan Šuba a hosté šli do zaslouženého vedení. V prvním poločase už pak domácí odpověď nenašli.

Druhý poločas začal několika šancemi hostů, nýbrž naběračkové řešení šancí se zjevně o přestávce rozšířilo na lavičce Vésky infekčně. Dle fotbalových zvyklostí pak musel přijít trest. Zbytečně vytvořenou standardní situaci dokázali domácí velmi šťastně kulečníkovým způsobem přetavit ve vyrovnávací gól. Prakticky vzápětí pak dalšího přečíslení využil konečně trefenou jedovkou Honza Šuba. Školácké zaváhání v obraně Vésky a krásná střela domácího hráče však znamenaly další srovnání stavu skóre. Hosté na posledních deset minut využili taktiky mačkání šťávy z domácích a uzamkli Šternberk před jejich pokutovým územím. To vedlo k nedisciplinovanosti domácích, která se ukázala jako klíčová. Po několikátém faulu na hranici vápna dokázala Véska přesnou rozehrou dostat míč ke svému muži mnoha funkcí a Tomáš Zeman rozhodl zápas přesně mířenou střelou. To pak při následném brejku potvrdil efektní patičkou Tomáš Janotka. A když Patrik Jedlička v brance hostů chytil i střelu, kterou nemohl vidět ani za použití soustavy zrcadel, dokráčela Véska k deváté podzimní výhře.

Domácí předvedli statečný bojovný výkon. Pokud na něj naváží v následujících zápasech, záchrana v nejvyšší lize je jistě nemine. Situace na čele tabulky se začíná vyjasňovat. O vítězství gramaticky váhajících Kafek už prakticky nemůže být pochyb. O druhé místo se však bude konat litý boj mezi třemi týmy a Véska v něm rozhodně nehodlá hrát druhé housle. Nyní následuje týdenní pauza následovaná vyhecovaným zápasem se spřízněnými Pohořany.

Zápas podzimu! Hosté jako obhájce titulu, lídr ligy s nedostižným skóre a účastník letošní Ligy mistrů malého fotbalu proti domácím jako suverénně nejlepšímu týmu druhé části soutěže, v níž ještě neztratili ani bod. Véska opět svedla první boj již při výběru sestavy, zatímco Kafki musely sáhnout hluboko do svého rezervoáru personálních sil. Síla obou mužstev však slibovala velice zajímavé utkání.

Kafki vstoupily do utkání o něco lépe. V úvodních deseti minutách byly nebezpečnější a Véskovský studený diesel se ne a ne zahřát. Nepřesnosti na straně domácích však zůstaly nevyužity a když už se hosté dokázali dostat do zakončení, naráželi na po celý zápas výborného Jedličku v bráně domácích. S přesunem do druhé části poločasu však nastal obrat. Kombinace Vésky byly najednou přesnější a hráči hostů nestačili zachytávat zejména výpady domácích obránců. Jednoho z nich pak dokázal chytře využít Tomáš Janotka a Véska šla do vedení. V následujících minutách pak zářil gólman hostů, který se několikrát řádně seznámil s tvrdostí, velikostí a materiálem hracího nástroje. Převahu domácích pak těsně před hvizdem rozhodčího brankově vyjádřil Jan Tögel, jenž se slamomem přes skluzné údolí dokázal udržet na nohou a nekompromisně zavěsit.

Na začátku druhé půle hosté přece jen přidali. Zatlačili Vésku na její polovinu a snažili se vymačkat z domácích limetkovou citronádu. Obrana domácích však fungovala téměř bezchybně. Obě strany pak předvedly před brankami skutečně přírodní úkazy, když jeden z útočníků na každé straně neproměnil svou 267% šanci. Po tvrdé střele tečované těsně před brankářem však hosté dokázali dát kontaktní gól. Šanci na drama však při power play hostů ukončil rychlý kontr Vésky, kdy si Tomáš Janotka s Janem Tögelem dvakrát vyměnili míč a druhý jmenovaný opět poslal domácí do dvoubrankového vedení. I když se hosté snažili nadále, nedokázali se prosadit přes skálopevnou obranu svého soupeře. A když Tomáš Janotka využil dalšího brejku, bylo rozhodnuto.

Zápas dostál svým očekáváním. Nestranný fanoušek si musel přijít na své. Obětavost domácích brala dech, zákroky obou brankářů byly výstavní a góly na obou stranách vyžadovaly precizní přípravu i zakončení. Takovou jízdu nikdo z nás nepamatuje. Vésce se v letní přestávce povedlo posílit nejen kvalitativně, ale především přesně doplnila kádr o chybějící typy. K fyzicky nabušeným psům obranářům přišly chytré lišky a výsledkem je 16 bodů z osmi zápasů. Všichni hráči hrají o úroveň výš než v první polovině soutěže a je otázkou, kde má současný tým svůj strop. Je ale potřeba formu udržet a doufat v zaváhání ostatních týmů na čele tabulky.

Již dosti podzimní čtvrteční odpoledne na Slavoníně se neslo v duchu hned tři zápasů nejvyšší soutěže a právě ten prostřední obstaral duel nevyzpytatelného FC Marky Sport s jasnými favority z Vésky. I přes absenci některých opor se na straně hostů sešla silná sestava. Naproti tomu Marky Sport byl nucen hrát celé utkání bez možnosti výměny hráčů v poli, což domácím na jednu stranu mohlo přinést jisté obtíže, na druhou stranu byli ušetřeni nyní nesmyslně vymáhaného systému střídání pouze při držení míče, což si autor komentáře dovolí označit za nesmysl, který nemá v malém fotbale místo.

Hned od prvních okamžiků se vyjasnilo, jaký obrázek bude zápas po jeho valnou většinu mít. Výjev ze světa olomoucké malé kopané by se dal košatě nazvat jako "Kterak oranžový obr zeď bledého trpaslíka dobýval." Šlo skutečně o jeden ze zápasů, kdy se výsledek odvíjí především od toho, jak úspěšně umí favorit využít své převahy. To se žel Vésce v prvních poločasech nedaří, a tak ačkoli hráč Vésky vsítil první gól, zamířil do špatné branky a Marky Sport se dostal do překvapivého vedení. To však svou vysoce ekvilibristickou vložkou utnul Robert Rumler. A když pohledného trojúhelníku Klobouček-Šuba-Marek Zeman úspěšně využil poslední jmenovaný, skóre zápasu se překlopilo na stranu hostů. Hromada spálených šancí Vésky a zbloudilá střela domácích však znamenaly vyrovnání těsně před koncem poločasu.

Začátek druhé půle oživil především Jan Šuba, který během jedné minuty stihl třikrát orazítkovat brankovou konstrukcí domácích. To jemu ani celé Vésce nestačilo, a tak do konce zápasu přidal snad každý hráč hostů minimálně jeden zářez do dobře postavených tyčí domácí branky. Hru hostů ve druhé půli jejich kapitán po zápase charakterizoval jako tanec kobry při hře na flétnu, kdy přihlížející pouze čekají, až had uštkne. A to se stalo zhruba v půlce druhého poločasu, kdy Jan Šuba nejprve našel z autového vhazování nekompromisně tečujícího Roberta Rumlera, aby pak sám konečně zamířil přesně svou proslulou levou nohou. A když Véska zdárně vyřešila jedno z přečíslení ke konci zápasu opět Honzou Šubou, bylo o výsledku rozhodnuto.

Domácím je třeba složit poklonu. Zápas nevzdali ani neodchodili, naopak při troše štěstí mohli Vésku trápit mnohem déle. Vzhledem k zaváhání týmů na špici tabulky začíná plánované umístění Vésky na stupních vítězů nabírat reálné kontury. Avšak stále zbývá do konce soutěže šest zápasů a je třeba sbírat body plnými hrstmi, a to i v těžších zápasech, jako např. v příštím kole s lídrem tabulky.

Po důležitém utkání s Levotilem stála před Véskou další těžká překážka v podobě jednoho ze dvou lídrů tabulky - Galatasaray. Tedy tým, s nímž domácí ještě nikdy v historii nedokázali naplno bodovat, ač střety byly většinou vyrovnané a nejednou došlo k dělbě bodů. Gala se po lehce protrápeném začátku podzimu dostali zpět do laufu, nicméně v cestě jim stál tým s momentálně nejlepší formou z celé ligy, navíc se starostmi, které Véska v posledních letech nepoznala, kdy muselo dojít před zápasem k redukci soupisky hráčů schopných do utkání zasáhnout.

První půle nabídla místy zajímavou podívanou. Nicméně diváci si z pohledu vstřelených branek po jeho většinu přišli přesně na to, za co si (ne)zaplatili. Domácí byli více na míči a dostali se do několika velice nebezpečných akcí, kdy je od otevření skóre dělily jen detaily jako některé tělesné části hostujícího brankáře či koordinace pohybu na úrovni pravidelného návštěvníka non-stopu ve čtyři hodiny ráno před brankou soupeře. Ale i hosté ukázali, že jejich postavení v tabulce není náhoda. Jejich smrtící brejky ani místy drtivý tlak plody nepřinesly, nýbrž dobře sehraná a prakticky nebránitelná standardní situace ke konci poločasu znamenala otevření gólového účtu zápasu. Jejich vedení však nemělo dlouhého trvání, neboť po ose Tögel, Palaščák, Klobouček našel míč neomylně svou cestu do svatyně hostů, čímž byl rovněž ukončen první poločas.

Druhá polovina znamenala pro oba týmy naprosto jiný zápas. Véska předváděla fotbal republikové úrovně a síť ve východní brance slavonínského svatostánku byla řádně otestována z hlediska pevnosti i pružnosti. Šestigólovou kanonádu v čele s hattrickem Honzy Tögela si domácí rozprostřeli do zhruba 20 minut, kdy byly k vidění pohledné kombinace, rychlé brejky, bomby do šibenice, ale také lehce šťastné odrazy. Zlomení hosté se svými ojedinělými dobrými příležitostmi kapitulovali na tradičně výborném Jedličkovi, který pro středeční večer musel působit v brance domácích pro střelce hostí spíše jako masivní neprostupný jehličnan. Závěr utkání však přinesl i chyby v řadách domácích a hosté je využili k lehké korekci skóre dvěma brankami.

Po takovém zápase se již nelze schovávat za žádná opatrná prohlášení. Je jasné, že je Véska v momentálním rozpoložení kandidátem na příčky nejvyšší (top3). Ztrátu z první poloviny soutěže již dokázala z velké části smazat a sérii výher bude třeba ještě o nějaký zápas protáhnout, aby vytyčený cíl začal nabývat reálných obrysů.

Rozjetá Véska narazila v 17. kole olomoucké nejvyšší soutěže na rovněž dobře hrající Kovo Dřevo. Ač tým inspirován zjevně sběrem druhotných surovin dorazil do Slavonína pouze v šesti hráčích, stále znamenal dle svých dosavadních výsledků značnou hrozbu. Domácí však i přes několik absencí těžili ze zákulisní drobné mravenčí práce v letní přestávce a nasadili do utkání plné dvě čtveřice hráčů.

První poločas utkání se nenesl v duchu, jaký si Véska před začátkem vysnila. Držení míče bylo jediným ukazatelem, v němž domácí jasně dominovali. Byli to ale hosté, kteří hrozili z ojedinělých kontrů. A zatímco Véska předváděla obecenstvu cenné lekce z fotbalové učebnice, zejména z kapitol o přihrávkách a tupém tlaku, hosté se dokázali gólově prosadit, když využili odrazu po standardní situaci a rychlejší reakce jednoho z jejich hráčů. Ani inkasovaná branka domácí z letargie nevytrhla, a tak po několika propagačních střelách, které brankář hostů využil k protažení, první půle skončila.

Druhá polovina již přece jen přinesla jiný obraz hry. Po prvotním lehkém rozkoukávání se Marek Zeman rozhodl, že vezme zdarma na projížďku na kolotoči jednoho z hráčů hostí a Martin Balcárek neodmítl předložený dárek, čímž skóre zápasu vyrovnal. Netrvalo dlouho a Jan Šuba po dvou nezištných přihrávkách Tomáše Janotky ukázal své fotbalové kvality, nejprve svou silnější levou nohou a následně svou opírací pravou. Pak však přišly chvíle obou gólmanů, kdy přihlížející diváci mohli vidět, že pro malý fotbal věk ani váha nejsou překážkou k prvotřídním výkonům. Bylo to však nedorozumění v obraně Vésky, které po odevzdaném míči dovolilo hostům ještě zápas zdramatizovat. Přesto ale Véska dotáhla zápas do zdárného konce.

Čtvrtá výhra v řadě umlčela i největší pochybovače a Véska je na nejlepší cestě zamotat ještě pořadí na čele soutěže. Příští týden na ni čeká nevyzpytatelný Levotil a případná další výhra by ještě zvýšila tlak na první tři týmy.

Další středeční večer představoval rovněž další pozdně letní šichtu pro někdejší dolanský tým. Úvod druhé poloviny sezóny se podařil nad očekávání, a tak nebyl důvod předpokládat, že by Véska měla mít starosti s Pergolou, nyní poslední stále hrajícím týmem první ligy. Sestava se pro třetí oficiálně jarní kolo sešla taková, že fanoušek neznalý poměrů musí mít z posledních zápasů dojem, že hosté před utkáním tajně losují jména z klobouku. Což ovšem značně znesnadňuje práci skautům ostatních týmů.

A v naprosto bohorovném duchu také hosté vstoupili do utkání. Z prvního poločasu museli mít nezaujatí diváci okolo krásný zážitek. Svítilo sluníčko, zpívali ptáčci, pivo v ochozech teklo proudem... Jen bohužel kvalitního fotbalu se nedostávalo. Véska byla sice bez zaujetí, nasazení a bojovnosti, ale i tak se její hráči zřejmě předháněli o vítězství v prozatím nevypsané soutěži o pohár Stanislava Tecla. Jelikož jde o malý fotbal, i domácí se dostali ke svým šancím, ale ztroskotávali na alespoň dobře fungující obraně. Klíčovým momentem mohlo být vyloučení domácího hříšníka, který neunesl sporný verdikt arbitra zápasu a zasypal jej sprškou výrazů, při nichž si i někteří hráči hostí mimoděk zakrývali uši, za což jej čekal oprávněný odchod do kabin. Véska však i v přečíslení po zbytek poločasu předváděla svůj neproduktivní styl a brankář domácích budil dojem neprůstřelné masivní zdi.

Do druhé půle a zbylé části přesilovky vlétli hráči hostů přeci jen s větší chutí a několik sekund před návratem pátého hráče domácích předvedla Véska nejpohlednější akci zápasu, kdy se míč z obrany dostal k Mirku Kloboučkovi, ten jej předložil před branku a tam jej Marek Zeman pod heslem "proč to dělat jednoduše, když to jde udělat složitě" poslal efektní patičkou do myší díry mezi nohama brankáře domácích. Ani gól v domácí síti bohužel neměl efekt protržení pytle. Naopak přinutil domácí k větší aktivitě a Patrik Jedlička musel v brance hostí několikrát předvést, proč je ve Vésce gólmanem č. 1. Několik minut před koncem zápasu nakonec ukončil své středeční střelecké trápení Jan Šuba a přidal na stranu hostů tolik kýženou pojistku.

Zvláštní, údajně oficiální, systém střídání pouze při přerušené hře a držení míče, nutil hráče obou týmů ke svým fyzicky rekordním výkonům. Zejména obrana Vésky zpestřila divákům podívanou o několik kilometrů nepřetržitých sprintových náběhů a jen díky již zašlému slunci nedošlo k samovznícení postranních lajn. Zápas to byl jednoznačně pod současnou úrovní Vésky, nicméně další dva body do tabulky posílají dolanské do velmi zajímavých pozic v tabulce pro zbylou část soutěže.

Dobrý start Vésky do jarní části soutěže dohrávané v létě a na podzim vnesl optimismus do řad i těch největších pesimistů. A tak se ve středeční večer ve Slavoníně chystal další zápas s týmem z čela tabulky. Chelsea však byla oslabena a do zápasu nastoupila v lehce polepené sestavě. Véska oproti minulému kolu rovněž značně pozměnila složení týmu, nicméně díky skvělým manažerským počinům v přestupovém období bude mít v jaroletněpodzimní části kam sáhnout snad pro každé kolo.

Prakticky celý zápas se nesl v režii domácích. Véska více držela míč, nehnala se bláznivě do útoku a trpělivě si čekala na své šance. Tu první využitou zaznamenal Jan Šuba, když svou šajtlí poslal míč kolem gólmana hostů, kterému dobře stínili výhled ostatní hráči domácích. Druhý gól pak přidal Miroslav Klobouček po výborném stříleném pasu Honzy Šuby. A do třetice Jan Šuba zvýšil na rozdíl tří branek, když v nastavení první půle po třech rozích hostů dokázal trefit zařízení přes celé hřiště.

Hosté ve druhé půli lehce zvýšili aktivitu a snažili se více držet míč. Nicméně výborně chytající brankář domácích za sebe pustil pouze jednu střelu po dobrém obtočení útočníka Chelsea kolem domácího zadáka. Přestože šance na další změnu skóre měly obě mužstva, divákům již nebylo přáno si zakřepčit s jedním z týmů a zápas skončil za stavu 3:1 pro domácí Vésku.

Nutno říci, že naprostou většinu zápasu měla Véska hru pod kontrolou. Hosté sice ojediněle hrozili, ale jejich šance ztroskotávaly na domácí obraně, případně byl domácí gólman nucen vytáhnout ze svého uzlíčku zákroků pár lahůdek. Neproměňování vlastních šancí vzhledem k výsledku tolik nebolí. Vzestup tabulkou tak pokračuje a vypadá to, že lze od Vésky ve zbylé části soutěže čekat zajímavé věci.