22. kolo

SK Véska – FC Křídla 8:1 (7:1)

Góly: 4 Rumler, 2 Doležel, 2 Klobouček,

Zápas dvacátého druhého kola měl pro Vésku představovat snadnou záležitost. Soupeřem jí byla trápící se FC (přistřižená) Křídla, která za sebou měla desetizápasovou šňůru porážek. Křídla byla před zápasem téměř již beznadějně předposlední a jejich šance na záchranu se svou pravděpodobností přibližovaly nejdivočejším konspiračním teoriím Aeronetu. Jedinou komplikací tak byla kolize původního termínu s finále fotbalového MOL Cupu, a tak se oba týmy dohodly na přesunu utkání o den dříve a jako ústupek domácího týmu se zápas odehrál na Mile v Nových Sadech. Véska ani tentokrát neměla k dispozici plný kádr, avšak nastoupila do zápasu v silné sestavě T. Zeman – Palaščák, Šuba, M. Zeman – Doležel, Hořava, Klobouček, Rumler.

Utkání však bylo zásadně poznamenáno nedostatkem hráčů soupeře. Křídla se bohužel sešla jen ve čtyřech hráčích, a tak celý průběh prvního poločasu připomínal spíše nácvik českého hokejového týmu přesilovky pět na tři, neboť domácí gólman byl v úterní podvečer velmi útočně naladěn. Hned v úvodu zápasu se dvakrát prosadil Robert Rumler, nejprve po přihrávce Mirka Kloboučka (1:0) a posléze za cenu vlastního sebeobětování po pasu Marka Zemana (2:0). Hostům nelze upřít snahu, ale početní převaha byla rozhodující. Při ojedinělém výpadu Křídel ukořistil míč Jan Šuba, našel na druhém konci hřiště Michala Doležela a ten chladnokrevně navýšil vedení (3:0). Po dalším rychlém kontru Radka Palaščáka předložil Patrik Hořava Mirkovi Kloboučkovi nabídku, která se neodmítá (4:0). Jako návod na čtvrteční večer v Bratislavě by měla sloužit akce u pátého gólu kdy trojúhelník Marek – Honza – Robert skončil krásnou patičkou posledního jmenovaného (5:0). Šestý zásah vyplynul z dobré předvídavosti Marka a Mirek se po jeho pasu opět nemýlil (6:0). Křídla se však dočkala zaslouženého úspěchu, když domácí zahazovali jednu vyloženou šanci za druhou, zbytečně akce přehrávali a hosté dokázali prudkou střelou přepsat nepěkné kulaté číslo na své straně skóre na ostře řezanou druhou polovinu dvojkové soustavy (6:1). Poslední slovo prvního poločasu ale patřilo Vésce po Mirkově akrobatické vložce, Honzově míčovém kouzelnictví a Michalově přesně nastavené noze (7:1).

Do druhé půle se vypravil Tomáš Zeman předvést své útočné vlohy na hrot útoku a jeho mladší sourozenec zaplnil uvolněné místo v brance. Hosty je třeba pochválit za příkladný přístup, kdy ani za takového stavu a průběhu hry zápas nevzdali a chtěli pokračovat. Výsledkem zbytku utkání však byl pouze zatoulaný gól z nohy Roberta po Honzově další přihrávce (8:1). Náhradní brankář domácích kromě jednoho zákroku předvedl jen faul na polovině hřiště. Přestože střet s protihráčem odnesl daleko hůře právě faulující, hostům se nelze divit, že využili příležitosti a utkání tak po šesti minutách druhé půle po taktickém zranění faulovaného skončilo.

Povinné dva body a nácvik početní převahy tak jsou hlavními klady úterního zápasu. Úraz brankářské dvojky byl spíše bolestivého než vážného charakteru. Křídla, přestože na podzim byla zdatným protivníkem, tentokrát ukázala pouze bojovnost a touhu hrát za každého stavu. Třicet pět minut v těsném bloku a neustálý pohyb bez míče by dokázalo otrávit i sebezarputilejší manšaft. Křídla tak zřejmě 11. prohrou v řadě zpečetila svůj osud v 1.Maxi-tip lize malého fotbalu Olomouc. Na opačném konci tabulky se čtyřmi zápasy do konce je situace na třetím až pátém místě stále otevřená a nepochybně bude o co hrát.

21. kolo

RK Kafki Přerov – SK Véska 9:6 (4:3)

Góly: 2 Klobouček, 2 Doležel, Hořava, Palaščák

Po té, co Véska absolvovala papírově těžší část jarní poloviny soutěže, se k zápasu 21. kola stavěl celý tým optimisticky s výhledem světlých zítřků, snadných utkání a pečených holubů. Nicméně mezníkem mezi soupeři z různých končin tabulky byly geograficky a gramaticky zmatené přerovské Kafki. Suverénní vítěz loňského ročníku sice působí v letošní sezóně poněkud ambivalentně, ale z některých výsledků je patrné, že se stále jedná o silný tým, zejména pokud se sejde ve větším počtu hráčů. I Dolanští však čím dál častěji poznávají nástrahy užšího kádru a do utkání tak Véska nastoupila ve složení T. Zeman – Jirava, Palaščák, Šuba, M. Zeman – Doležel, Klobouček, Hořava.

Začátek utkání byl převážně v režii hostů. Kafki se ještě nestihly na hřišti rozkoukat, Patrik Hořava si kolem tří z nich procvičil své točivé disciplíny a nezištně předložil lahůdkovou přihrávku Miroslavu Kloboučkovi, který zaznamenal za Vésku svůj první neregistrovaný gól (0:1). Domácí však vzápětí kontrovali důrazem v osobním souboji a přesnou skákavou střelou (1:1). Byli to ale opět hosté, kteří strhli vedení na svou stranu, když nabídky Mirka Kloboučka využil domácí gólman (1:2). Ačkoli Kafki nebyly tolik ve hře, další rychlou přízemní střelou opět dokázali srovnat skóre (2:2). Hosté ale ovládali zápas a Patrik Hořava po dalším skvělém sólu obalamutil celou domácí obranu a opět poslal hosty do vedení (2:3). Domácí ale nenechali Vésce nic zadarmo, po dalším dobrém uvolnění a další přesné přízemní střele bylo opět srovnáno (3:3). Kafki dokonce poločas zakončili vítězně, neboť po rychlém vhazování a narážce zamířila do sítě hostů další přízemní pumelice (3:4). Přestože si Véska vytvořila více šancí, nedokázala je dotáhnout do konce a strany se tak měnily za nepříznivého stavu pro hosty.

Prvních 15 minut druhé půle představovalo pro Vésku jeden z největších herních hororů, které autor komentáře pamatuje. Na myslích pamětníků nepochybně vytanulo podmáčené hřiště v Křelově a historicky největší výprask novodobé Vésky. Nedůslednost hostujících hráčů a patrně dobře rozmazaný exkrement na kopačkách domácích, kdy jejich šťastné rány z první půle byly jen předkrmem toho, co mělo přijít, znamenaly pět branek do sítě hostů, kdy každý gól byl neuvěřitelnější než ten předchozí. Přesně trefená rána z těžkého voleje do šibenice (3:5), procezení míče na bližší tyči (6:3), individuální průnik zakončený mezi nohy brankáře (7:3), dvojnásobné jesle (8:3) a uznaný gól vykopnutím míče z rukou gólmana (9:3) představovaly na rozdíl od těch egyptských pouze pět ran božích, nicméně hosté se jen ohlíželi, jestli vyšší entita nehodlá historii opakovat v celém měřítku. Budiž hráčům Vésky ke cti, že utkání nezabalili a v závěrečné hře dokázali ještě nevzhledně vyhlížející skóre kosmeticky upravit. Rychlý brejk Marka Zemana využil Radek Palaščák ke gólové asistenci a dobře postavený Michal Doležel neměl se zakončením problém (9:4), dirigent Jan Šuba začal další akci a Marek s Radkem si zopakovali spolupráci již bez finálního článku (9:5) a po dalším trojúhelníku M. Zeman – Jirava – Doležel přišel poslední gól zápasu (9:6).

Jaro je pro Vésku výsledkovou i herní jízdou na horské dráze. Tentokrát sice Véska nebyla horším týmem a domácí měli opravdu haldu štěstí, nicméně šli vítězství v zápase naproti a je potřeba jim pogratulovat. Dolanští tentokrát nepředvedli to, co je zdobí již od třetí ligy, a jejich hlad po úspěchu ve druhé půli namísto vraždících varanů připomínal vypasené veverky. V dalších zápasech tak spíše než o konečné umístění půjde o znovuzískání herní pohody a důstojné zakončení (doufejme) úspěšné sezóny.

20. kolo

SK Véska – FC Skunk 3:2 (2:2)

Góly: 2 Rumler, Šuba

Dvacáté kolo první ligy se pro Vésku neslo v duchu svátečního utkání. Drtivá kola těžkého jarního losu se již pomalu dotáčejí, avšak poslední velký zub představoval ve slunečné středeční dopoledne tým FC Skunk. Olomouckým šelmám se ale ve druhé polovině soutěže značně otupily drápy, neboť přes skvělý začátek jara v posledních třech zápasech nezískaly ani bod, a tak místo očekávaného nahánění vedoucích Osmanů následoval sešup na třetí místo tabulky. Ani Véska sice neprožívá zrovna májovou idylku, ale poslední tři zápasy dávaly napovědět, že by v jejím případě mohlo dojít k odrazu od pomyslného dna. Do utkání Véska nasadila tentokrát sestavu T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman – Hořava, Rumler, Šuba.

Již začátek zápasu dával napovědět, že nepůjde o pohodové sváteční dostaveníčko. Na hřišti mohla početná divácká kulisa vidět zápal, dynamiku, emoce a vůbec vše, co by ke střetu dvou týmů z horních pater první ligy mělo patřit. Obě mužstva vstoupila do utkání důrazně a nedarovala soupeřům ani centimetr prostoru zadarmo. Šťastnější však v úvodní loterii šancí byla Véska. Radek Palaščák vybojoval míč, přesně jej předal Patriku Hořavovi a ten vyslal do samostatného nájezdu Roberta Rumlera, který nadvakrát dokázal dopravit míč do branky (1:0). Vůbec první úvodní gól Vésky na jaře ale nezůstal v zápase dlouho osamocen. Dobrovolně vrácený míč a následná přehnaná ochota hráčů domácích vyústily v rychlé autové vhazování hostů, po němž Skunci dokázali srovnat výsledkový krok (1:1). Špatné přebírání hráčů ze strany domácích a přesná a prudká střela hostů navíc prakticky vzápětí znamenaly obrat ve skóre (1:2). Véska ale zmobilizovala síly a ještě do poločasu stihla vyrovnat, když Jan Šuba našel z rohového kopu naprosto přesně hlavu Roberta, jenž svou beraní vložku proměnil ve svůj druhý středeční zářez.

Po výměně stran se hrála naprosto vyrovnaná partie. Na hostech bylo znát, že jsou fyzicky velmi dobře připraveni. Několikrát dokázali domácí obranu přečíslit a potenciální požáry hasili poloamatérští véskovští hasiči jen za pomocí individuálních zákroků, kdy zejména oba Tomášové v sestavě domácích předvedli několik klíčových momentů. Domácí ale nijak nezaostávali. Dokázali si vytvořit celou řadu nadějných situací, nicméně špatné finální řešení a brankář hostů stáli v cestě tomu, kvůli čemu vlastně fotbal hrají miliony lidí, co tvoří samu jeho podstatu a co mnozí psychologové při podpoře výkladu determinace lidského chování základními pudy sexu a agrese přirovnávají k pohlavnímu styku. Přelétavé štěstí, které v dosavadním průběhu jara Vésku ostentativně ignorovalo, však patrně ve středeční ráno našlo díky skvělé viditelnosti cestu až do horní části Dolan. Radost psychologům po celém světě i většině přítomných diváků tak přinesl Jan Šuba, který po samostatné akci, parádní kličce a přesné střele utkání tři minuty před koncem rozhodl (3:2). Ve zbylých okamžicích Véska namísto zmatků v obraně ukázala taktickou vyspělost a dokráčela tak pro teprve druhou jarní výhru.

Véska do své historie může zapsat další milník, když se jí v první lize premiérově podařilo porazit tým z první trojky. Skunkům také vrátila podzimní porážku. Přestože se hosté nepotkali s ideální formou, jedná se nepochybně o velmi důležité vítězství a Véska se dotáhla jen na pouhý bod za právě třetí Skunky. Další průběh soutěže je sice nevyzpytatelný, ale pro dolanské nyní nastává období, které na podzim dokázali proměnit v šest výher ze šesti zápasů. Vzhledem ke skutečnosti, že bodově je na tom Véska po sedmém jarním kole stejně jako po tom podzimním, nezbývá než doufat, že historie se zase jednou bude opakovat.

19. kolo

RoDo Legendy – SK Véska 4:4 (4:2)

Góly: 2 Michejda, Hořava, Zeman T.

V pozdní páteční večer se v nedalekých Bělkovicích v rámci 19. kola první ligy schylovalo k již šestému vzájemnému zápasu nadepsaných týmů za poslední tři roky. Oba týmy si za tu dobu proklestily cestu ze třetí ligy a zatímní bilance zněla 3-2 ve prospěch Vésky. Dolanský tým ale nechytil na jaře začátek druhé poloviny soutěže a první výhru zaznamenal až minulé kolo. Extrémní los (posledních pět zápasů hraje Véska s momentálně pěti posledními týmy tabulky) tomu chtěl, že Vésku čekal další těžký soupeř, který měl v prozatímním průběhu jara rozhodně lepší bilanci. RoDo si za krátkou dobu působení v nejvyšší soutěži stihlo svým osobitým pojetím malého fotbalu nadělat celou řadu přátel a utkání s tímto týmem znamená pro soupeře vždy velkou výzvu, co se týče sebeovládání a zachování klidu. Ani pro tento týden se Véska nevyhnula několika omluvenkám, a tak do utkání nastoupila v sestavě T. Zeman – Jirava, Michejda, M. Zeman – Doležel, Hořava, Šuba.

Hosté se prakticky ani nestihli seznámit s herním nástrojem a už jej lovili z vlastní sítě. Špatné přebrání hráčů a podklouznutí brankáře otevřela domácím cestu ke snadnému vedení (1:0). Bylo však znát, že utkání se opět povede ve vyrovnaném duchu. RoDo se téměř vzápětí ke svému vedení zachovalo podle hesla lehce nabyl, lehce pozbyl. Dobré napadání Vojty Michejdy a mizerná rozehrávka domácích znamenaly vyrovnání (1:1). Véska pak využila nacvičené akce a Vojta přidal svůj druhý páteční gól, tentokrát klasicky hlavou po dobrém autu Tomáše Jiravy (1:2). Líbivé zvuky vedení ale Vésku ukolébaly až k hernímu spánku. Véskovští zedníci dokonale kvalitně zazdili několik velkých šancí a brankové konstrukce hrála s domácími. Naprostý zmatek v její obraně pak domácí využili samostatným nájezdem zakončeným parádní stahovačkou (2:2). Dobré uvolnění a tvrdá střela otřená o tyč poslaly domácí opět brankově před hosty (3:2). A zmar Vésky dokonala jednoduchá narážečka a přesné přízemní zakončení (4:2). K lavičce o poločasové přestávce se tak hráči Vésky trousili jako citrusové hejno zpráskaných psů.

První část druhé půle pak byla dominantou obou obran. Nepříliš atraktivní podívanou však sledoval početný zástup fanoušků. Ani ti však týmy nevyburcovali k otevřenější hře. Šance na obou stranách byli pouze vzácným kořením všedního pátečního pokrmu. Domácí v poklidu hájili své vedení, byli spokojeni se stavem utkání a pouze využívali rychlých kontrů. Ani jeden z nich však nebyl úspěšný. Hosté se pokoušeli o nátlakovou hru, ale selhávali na domácí obraně. Deset minut před koncem tak Véska sáhla k nouzovému řešení a do branky se postavil Jan Šuba. Výsledek se dostavil prakticky okamžitě a domácí byli zatlačeni hluboko na vlastní polovinu. Patrik Hořava nejprve opět otestoval pevnost domácích brankových konstrukcí, následným reparátem už ale propálil vše, co mu stálo v cestě (3:4). Tomáš Zeman pak o minutu později využil svých kilogramů a k solidnímu brankářskému představení přidal i nadstavbu v podobě vyrovnávacího gólu (4:4). Zápas již další branku nenabídl, a tak se geografičtí i tabulkoví sousedé rozešli poprvé v historii smírně.

Vzhledem k houpačkovému průběhu utkání a dorovnání ztráty až při power play je již třetí jarní remíza opět plusovým bodem. Je potřeba ocenit i domácí tým, neboť se tentokrát utkání odvíjelo ve více přátelském duchu. Véska remízou udržela všechny prvoligové vlčáky ze středu tabulky v dostatečné vzdálenosti za sebou. Příští dva zápasy proti druhým Skunkům a sedmým Kafkám dávají ještě dolanským naději na boj o vyšší příčky. Papírově nejslabších posledních pět zápasů by pak mělo znamenat dostatečný polštář pro závěr soutěže. 

18. kolo

SK Véska - Pergola 10:3 (4:1)

Góly: 4 Michejda, 3 Hořava, 2 Šuba, 1 Palaščák

Po divokém zápase v Litovli čekal na Vésku v 18. kole další těžký soupeř, a to Pergola v čele s českým reprezentantem malé kopané. Hosté prokázali v dosavadním průběhu jara dobrou formu, když ze čtyř utkání získali pět bodů. Jedinou kaňku na jejich jarním vysvědčení tak představoval výprask od lídra tabulka, s čímž však měli domácí své zkušenosti také. Ani tentokrát nedovolil zdravotní stav některých hráčů domácích sejít se v plném složení, nicméně Véska nastoupila v teplý středeční večer v silné sestavě T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák – Doležel, Hořava, Rumler, Šuba.

Začátek zápasu byl jako již tradičně ve znamení poziční aktivity Vésky, avšak nepřesnosti nedovolily promítnout rozložení sil do skóre. Pergola se postupně osmělila a těsně poté, co její první střela orazítkovala tyč, se po dobré narážečce prosadil její mezinárodně proslavený kanonýr Yan Toge (0:1). To však bylo na dlouhou dobu od hostů vše. Po deseti minutách hry našel Tomáš Jirava krásnou skákavou ulicí mezi dvěma modrými sloupy Patrika Hořavu, který si brankářem hostí doslova pohrál (1:1). A vzápětí po osvědčené spolupráci Šuba – Hořava šli domácí do vedení (2:1). Obraz hry se poté lehce vyrovnal a šance byly k vidění na obou stranách, byla to ale Véska, která přidala další gól, když Radek Palaščák z hranice pokutového území napálil nekompromisně míč do sítě kolem bezmocného brankáře hostů (3:1). Těsně před poločasovým hvizdem navíc poprvé v utkání udeřil po dobrém autu Roberta Rumlera hlavou Vojtěch Michejda (4:1).

Druhý poločas začala Véska brankově vyjádřeným způsobem. Po dobrém Radkově přiťuknutí propálil Jan Šuba vše, co mu stálo v cestě (5:1). Hosté však ještě dokázali vykřesat zbytky naděje, když si schovaná střela našla svou cestu spletitým lesem nohou až za záda domácího brankáře (5:2). Další vyrovnanou pasáž hry pak Pergola mohla využít k větší korekci stavu, ale domácí obrana v čele s dobře chytajícím gólmanem tomuto názoru nepřitakala. A pak už přišly chvíle nečekaného střelce večera. Po zdařilém průniku po lajně se před Vojtou rozestoupila obrana domácích jako Rudé moře před dávným prorokem a Vojta svým bodlem poslal do sítě hostů jedno své středeční přikázání (6:2). Další navýšení skóre pak zařídily dobrý výhoz Tomáše Zemana a sedmimílová noha Patrika Hořavy (7:2). Třetí gól Pergoly po chybě v rozehrávce domácích (7:3) už pak představoval pouze kosmetickou úpravu ve skóre, neboť po dalším dobrém autovém signálu se do vzduchu zavěsil noční přízrak v podobě Vojty Michejdy a přidal hlavou do sítě hostů osmou branku (8:3). Devátý zářez na pažbě domácích zaznamenal po krásné kličce tvrdou střelou Jan Šuba (9:3) a finální brankový účet vystavil hostům po jejich návštěvě Oderských vrchů po Patrikově přihrávce sám pan vrchní Michejda (10:3).

První jarní vítězství snad bude důležitým mezníkem v dalším průběhu ročníku. Véska potřebovala jako sůl pohodový zápas, v němž by opět nalezla ztracenou střeleckou pohodu a herní klid. Rovněž se tím zastavil bodový propad směrem ke středu tabulky a dolanští tak ještě mohou zabojovat alespoň o návrat na pozice, které okupovali po polovině soutěže. O tom ostatně rozhodne již příští zápas proti neoblíbenému soupeři, (bráno z pohledu výškových poloh hřišť obou týmů) skopčákům z Bělkovic.

17. kolo

FC Levotil – SK Véska 4:4 (3:1)

Góly: 2 Hořava, Doležel, Palaščák

Dolanský tým se již smířil se svou úlohou po zbytek soutěže, a tak k utkání 17. kola dorazilo do dalekého Litovle jeho pouhé torzo. Vlivem několika zranění, náhlých indispozic, pracovních a jiných povinností a nemožnosti odložení zápasu byla k dispozici sestava, která nemá v novodobé historii Vésky obdoby. Z uvedených absencí vyčnívá ta Tomáše Zemana, který po 94 zápasech v řadě poprvé prožíval zápas Vésky jinde než na hrací ploše. Vzhledem k časovým dispozicím a uspěchanosti moderního světa úctyhodný počin. Véska tak šla do zápasu ve složení M. Zeman – Klobouček, Palaščák – Doležel, Hořava.

Terén na litovelském hřišti je opravdu jedinečný a možná i to mělo vliv na začátek zápasu. Domácí se na Vésku doslova vrhli a hned z první akce vytěžili vedoucí gól, když jejich útočník průnikem po čáře a střelou na bližší tyč poprvé překonal brankářskou dvojku hostů (1:0). Ani pár dalších zmařených šancí Levotilu hosty neprobudilo a po zbytečné individuální chybě zakončovali domácí do prázdné branky (2:0). Jako třetí hřebík do rakve pak zcela nehlídaný domácí útočník z hranice vápna zahrál hostujícímu gólmanovi na housle (3:0). S Véskou to v tu chvíli vypadalo všelijak, jen ne dobře. Sice se dokázala oklepat z prvotního šoku a postupně se dostala do utkání, ale její útoky končily povětšinou na brankové konstrukci domácí branky. Po osmém zvonění ale hosté konečně využili hry s vysunutým brankářem a po ose M. Zeman – Klobouček – Hořava protrhli střeleckou smůlu (3:1). Do konce poločasu však více nezvládli.

Do druhé půle ale hosté vstoupili mnohem lépe než do té první. Zaskakující kapitán Radek Palaščák upekl Patriku Hořavovi nadýchaný bochánek přes celé hřiště a druhý jmenovaný využil svou integrovanou buzolu a ve výskoku usměrnil míč přesně do sítě (3:2). Jelikož hosté nemohli střídat, byly v tu chvíli na hřišti k vidění paradoxní situace lehkého zdržování hráčů Vésky i za nepříznivého stavu. Véska se však snažila útočit a být dominantním týmem i za cenu chyb v obraně. A byla za svou snahu odměněna. Sváteční pekař Radek připravil jednu lahůdku i pro domácího brankáře a naservíroval mu ji na dobrých 30 metrů přímo za jeho záda (3:3). To ale nebylo ze strany hostů vše. Svůj tlak zužitkovali naplno a po střele Mirka Kloboučka dokázal Michal Doležel svým stehenním svalem otočit vývoj zápasu (3:4). Po zbytek zápasu se však projevila nemožnost Vésky přivádět do herních zákopů čerstvé síly. Na přesný dloubák z rozehry domácích hostující brankář ještě dosáhl, několik dobrých akcí dokázala obrana hostů zneutralizovat, ale na dobře hozený aut a přesné zakončení domácího útočníka už byla celá Véska krátká (4:4). Ani přes výrazný tlak domácích v závěru zápasu se ale už skóre nezměnilo.

Viděno optikou počtu a složení hráčů s přispěním hrůzostrašných úvodních deseti minut se získaný bod jeví jako malý zázrak. Malý červíček však po zápase hlodal a zaséval myšlenku, že pokud by se Vésce v kritický moment podařilo odskočit na dvě branky, mohl být počet bodů i vyšší. Nicméně to nesnižuje výkon všech hráčů v poli, kteří si v horkém pátečním podvečeru sáhli na dno svých sil a nechali na školním koberci kromě některých tělesných tekutin vše, co mohli. Je potřeba věřit, že právě takovýto ubojovaný zápas bude znamenat pro Vésku obrat v dosavadním vývoji jara a impuls k většímu nasazení a obětavosti.

16. kolo

SK Véska - Galatasaray 4:8 (2:1)

Góly: 2 Michejda, T. Zeman, Hořava

S těžkým losem se Véska na podzim dokázala poprat statečně, nicméně úvod jara již tak oslnivý v podání dolanského týmu nebyl. To vše ale mohlo být odčiněno úspěchem s dosavadním lídrem tabulky v 16. kole. Podzimní zápas skončil remízou 2:2 a Véska zejména v druhém poločase předvedla výborný výkon, čímž se nakopla k dalším výborným výsledkům. Tentokrát znamenal zápas s Galatasarayem patrně důležitou křižovatku, z níž jedna cesta vedla do rozbouřených bojů o příčky nejvyšší, ta druhá do pomalých vod klidného středu. Do utkání nastoupila Véska v sestavě T. Zeman – Michejda, Palaščák, M. Zeman – Hořava, Rumler, Šuba.

První půle nasvědčovala tomu, že půjde opět o vyrovnané utkání. Oba týmy předváděly svou taktickou vyspělost a šancí bylo vidět v dolanském svatostánku jako šafránu tamtéž. Přestože častěji držela míč na kopačkách Véska, byli to hosté, kteří jednoduchou, ale efektivní narážečkou dokázali otevřít skóre (0:1). Domácí se však bleskurychle oklepali a prakticky vzápětí vyrovnal po nacvičené akci z autového vhazování Marka Zemana hlavou Vojtěch Michejda (1:1). Rovněž štěstěna ukázala Véskařům svou vlídnou tvář, když dobrý výhoz Tomáše Zemana se zabijáckým instinktem usměrnil do vlastní branky hostující obránce (2:1). I po zbytek poločasu byla Véska nepatrně lepším týmem a na jejich hráčích bylo vidět odhodlání prát se s těžkým soupeřem.

Poločasová přestávka však znamenala obrat o 180 stupňů. Jakoby mávnutím kouzelného proutku bylo veškeré nasazení domácích pryč a Véska začala kupit individuální chyby. Hned té první využil po 8 sekundách hry dobrým náběhem a důrazem hostující útočník (2:2). Nedůslednost domácích a tvrdá střela hostů pod břevno pak znamenaly obrat ve skóre (2:3). A tragickou pětiminutovku završila Véska nešťastnou tečí po zdánlivě neškodně rozehraném rohu hostů (2:4). Po pár minutách klidnější hry se následně za vydatné pomoci domácích rozjel osmanský brankostroj na plné obrátky. Přečíslení zakončené dobrou přízemní střelou (2:5), nájezd dvou soupeřů na osamoceného gólmana domácích (2:6), individuální průnik (2:7) a secvičená akce na zadní tyči (2:8) znamenaly pro Vésku po nadějné první půli naprostou potupu. Domácí už stihli pouze uchránit malou část své zmuchlané fotbalové cti a po trefě Patrika Hořavy (3:8) a jeho následném nájezdu s Vojtovým zakončením (4:8) bylo trápení domácích konečně u konce.

Rozdíl ve hře Vésky v prvním a druhém poločase patrně nelze vysvětlit ani za pomoci moderních vědních disciplín. Dvěma nejpravděpodobnějšími teoriemi jsou v tuto chvíli vliv konjunkce planetárních těles na lidský organismus a chyba v matrixu. Ačkoli zklamání hráčů bylo ihned po zápase obrovské, nezbývá než vystřízlivět z opojného snu o podzimní pohádce a navrátit se do tvrdé jarní reality. Přestože Véska nehraje hůře než na začátku soutěže, ba mnohdy naopak, důraz a efektivita v předbrankových prostorech jsou hrozivé. Véska musí najít svou ztracenou herní pohodu a i přes lehkou ztrátu motivace ukázat, že její postavení v tabulce po polovině soutěže nebyla náhoda.

15. kolo

Sokol Pohořany – SK Véska 4:1 (1:0)

Góly: Rumler

Stejně jako na podzim znamenalo pro Vésku derby s pohořanským Sokolem utkání dvou sousedů z horní poloviny tabulky. Rovněž stejně jako na podzim se zápas neobešel bez doprovodného programu. Sázkařské prognózy však vzhledem k postavení v tabulce tentokrát jednoznačně favorizovaly Vésku. Ta sice nezačalo jaro optimálně a šotolina (byť čtvrté generace) rozhodně nepředstavuje její oblíbený povrch, avšak do utkání šli její hráči namotivováni a v silné sestavě. Hosté tak nastoupili ve složení T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman – Hořava, Rumler, Šuba.

Odhodlání hostů oplatit domácím podzimní porážku bylo znát od prvních minut. Byla to Véska, kdo do zápasu vstoupil lépe, avšak cílený efekt se na pomyslnou výsledkovou tabuli nepromítl. Následně byly v akci vidět především dobré obrany obou soupeřů. Převážná část první půle se tak stala příjemnou podívanou zejména pro fanoušky Fanklubu defenzivního fotbalu. Bezbrankový stav ke konci první půle dokázali prolomit domácí, kteří za přispění notné dávky štěstí dokázali propasírovat míč na Dominika Vaidu, který využil chvilkové nepozornosti obrany hostů a otevřel skóre zápasu (1:0). Véska po zbytek poločasu upadla do lehce vegetativního stavu, neboť cítila, že je tentokrát svým výše položeným (leč níže postaveným) sousedům více než vyrovnaným soupeřem.

Rovněž začátek druhé půle byl ve znamení aktivity Vésky. Ta vyvrcholila dobrým náběhem Vojtěcha Michejdy, který byl domácím brankářem faulován na hranici pokutového území domácích. Ačkoli VAR po zápase dokázal rozklíčovat, že k faulu došlo uvnitř pokutového území, rozhodčí, který v momentu rozhodování neměl záběry videa k dispozici, nařídil pouze (následně neúspěšný) přímý volný kop, což po zápase vyvolalo další vlnu nevole proti fungování současného systému. Územní převahu hostů však zchladil Andreas Aulich, který využil chyby hostujícího špílmachra Jana Šuby a tváří v tvář brankáře Vésky prostřelil (2:0). Další osudový moment pro Vésku znamenala ruka Roberta Rumlera na hranici pokutového území hostů. Neúmyslnou ruku u těla posoudil rozhodčí jako penaltový zákrok a Michal Čapek tak opět navýšil vedení domácích (3:0). Zhrzení hosté pak zkusili power play s Janem Šubou v bráně, avšak bezzubá snaha byla korunována čtvrtým gólem domácích, kdy se hlavou trefil po rohovém kopu Jakub Hegr (4:0). Pouze kosmetickou úpravu tak znamenal gól Roberta Rumlera po střílené přihrávce Patrika Hořavy společně se závěrečným hvizdem (4:1).

Velmi smutný zápas prožili hráči Vésky ve druhém jarním kole. Ačkoli se herně svému sokovi vyrovnali, nebyli v předbrankových prostorech dostatečně efektivní. Svou roli nepochybně sehrála i herní vyspělost obou mužstev a nabrané zkušenosti z těžkých zápasů v první lize. Véska tak nepotvrdila trochu nechtěnou roli favorita a pohořanští se v tabulce na ni bodově dotáhli. O to těžší pozici má Véska do následujícího zápasu, neboť ji čeká soupeř z nejtěžších, vedoucí Galatasaray.

14.kolo

SK Véska - Sokol Mezice 3:3 (1:2)

Góly: Zeman M., Michejda V., Rumler R.

Zimní přestávka dle očekávání utekla jako voda a jarní část sezóny je zde. Pro hráče Vésky však čtyři chladnější měsíce neznamenaly pauzu, nýbrž možnost vyzkoušet si halový i jiný druh fotbalu, než pouze klasický malý. Především je potřeba uvést účast Vésky na domácím halovém turnaji, kde po litém boji vybojovala třetí místo a jedinou tučnou kaňkou zůstala vysoká prohra s rivaly z Pohořan v semifinále. Se svými dolanskými sousedy však Véska poprvé utvořila tým i pro olomouckou zimní ligu pod již zažitým názvem Králové Dolan a okolí. Králové předváděli po celou ligu velmi slušný fotbal, vyšla jim základní část a bravurně zvládli i čtvrtfinále, nicméně s pozdějším vítězem ze Starých Sadů si v semifinále vybrali zápas blbec a v souboji o třetí místo s týmem Superligy inkasovali z prvních pěti střel pět gólů a bylo po zápase. Čtvrté místo v zimní lize však představuje důstojný výsledek.

Nejvýznamnějších a nejhodnotnějších úspěchů dosáhli hráči Vésky opět ve spojení se svým sousedem z tabulky a doplněni o přespolní jednotlivce pod uvedeným královským názvem. V prosinci na již tradičním Finocupu, který je jedním z nejkvalitněji obsazených halových turnajů na Olomoucku a na němž Králové obhajovali čtvrté místo, se po neskutečném nasazení všech hráčů povedlo výsledek ještě vylepšit a jediným týmem, který dokázal Krále ve vyřazovacích bojích porazit, byli nepřemožitelní Démoni složení z ligových fotbalistů a reprezentantů v malém fotbale. V únoru pak Králové Dolan reprezentovali olomoucký region na zimním venkovním turnaji v Ostravě v rámci Fortuna zimních fotbalových her. Suverénní představení v základní skupině zkalilo nepochopitelné selhání v semifinále. Avšak hráči dlouho nesmutnili, neboť na následné fotbalové střelnici a tipovací tombole si všichni dokázali zajistit stejnou hlavní výhru jako vítězové turnaje, tedy zájezd na utkání anglické Premier League na ikonický svatostánek Old Trafford v Manchestru.

Velmi chladný středeční večer však představoval návrat do reality malé kopané a Véska byla v souboji s Mezicemi postavena do role jednoznačného favorita. Propastný rozdíl deseti bodů mezi týmy a domácí prostředí Vésky znamenalo, že sázkařská komunita nevěřila jinému výsledku než výhře Vésky. Domácí nenechali nic v náhodě, sešli se k utkání v početné a silné sestavě a nic nenasvědčovalo tomu, že body měly v tomto zápase opustit Dolanské výšiny. Véska nastoupila do zápasu ve složení T. Zeman - Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman - Doležel, Hořava, Rumler, Šuba.

Začátek zápasu však ukázal, že Vésku rozhodně nečeká lehká práce. Nesehranost a nedostatek herní praxe byly ve hře patrné a hosté byly v první části hry lepším týmem. Véska sice více držela míč, ale Mezice byly nebezpečnějším týmem. Po jednom z nezdařených útoků domácích se po lajně rychlým průnikem prodral kanonýr hostů Hladík a přesnou střelou mezi nohy brankáře otevřel skóre (0:1). Domácí se však z šoku vzpamatovali. Po několika bezzubých akcích a po doteku všech hráčů v poli dostal do branky nezdařenou střelu Patrika Hořavy Marek Zeman (1:1). Véska ale ani přes vyrovnání stavu pohodu nenalezla a její šance končily pouze v síti za brankou hostů. Mezice byly efektivnější a po rohu a špatném pokrytí hráčů se v závěru poločasu dostaly do vedení (1:2). Po několika sekundách byl pak první poločas ukončen.

Do druhé půle se domácí vrhli po hlavě, avšak cílený efekt se nedostavil. Hráči Vésky byli zbrkli a jejich šance nepředstavovaly pro branku hostů výrazné nebezpečí. Domácí se však dokázali prosadit po své typické akci, kdy Marek Zeman našel autovým vhazováním svého souputníka z obrany Vojtěcha Michejdu, který hlavou opět srovnal skóre (2:2). Ani druhé srovnání však nemělo dlouhého trvání. Po nedorozumění v domácí obraně Jan Hladík ukázal své kvality a dokonalou tečí obelstil oba sourozence Zemanovi (2:3). Zbytek utkání se pak nesl v duchu tlaku domácích a pochopitelného tahání času hostů, kteří nemohli střídat. To vyvrcholilo power play domacích, kdy Robert Rumler využil dobře zahraného rohu Patrika Hořavy a potřetí dokázali domácí vyrovnat (3:3). Další tlak domácích již výsledek nepřinesl a zápas, který by si zasloužil nekolikaminutové prodloužení, skončil lehce před uplynutím časového limitu nerozhodně.

Výsledek lze hodnotit hned v několika rovinách. Jednak Véska protáhla sérii neporazitelnosti na sedm zápasů. Dále domácí dokázali třikrát vyrovnat skóre proti houževnatě branícímu soupeři. Tím však výčet kladů končí. Z hlediska vývoje na čele tabulky představuje remíza jednoznačně ztracený bod. To je umocněno tím, že nadcházející dva zápasy budou pro Vésku z těch nejtěžších. Šotolina na Pohořanech a domácí zápas s lídrem tabulky budou pro dolanské obrovskou výzvou k zisku bodů. Nezbyvá než doufat, že hráči načerpají v Anglii zkušenosti, které v následujících týdnech dokáží prodat..

13.kolo

SK Mrsklesy - SK Véska 2:10 (1:5)

Góly: 3 Hořava, 3 Šuba, 2 Michejda, 1 Zeman M., 1 Zeman T.

Poslední zápas podzimu představoval pro Vésku utkání s doposud nejhorším týmem první ligy, sportovním klubem z Mrskles. Dle sázkařských prognóz byl dolanský tým jednoznačným favoritem. Druhý nejlepší útok ligy se střetl z druhou nejhorší obranou, což dávalo napovědět, že diváci uvidí v sobotní ráno gólovou přehlídku. Hráče Vésky prvoligové nadšení neopustilo ani v chladné podzimní víkendové ráno, a tak se k zápasu sešli již půl hodiny předem. Navíc došlo k premiérovému představení nových citrusových dresů Vésky. Sobotní sestava tak vypadala T. Zeman - Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman - Doležel, Hořava, Šuba.

První poločas začal tlakem hostů, avšak domácí nehodlali dát svou kůži zadarmo. Šance se tak ve větším či menším množství objevovaly u obou branek a oba brankáři museli potvrdit své kvality. Byla to ale přece jen Véska, která se ujala vedení. Standardní situaci zužitkoval Patrik Hořava, když využil jednočlenné a především děravé zdi domácích (0:1). Velkou zbraní Vésky byly v zápasy křídelní výpady krajních obránců, a tak když Jan Šuba vyslal Radka Palaščáka na zteč, ten neměl problém připravit přesnou přihrávkou pro Patrika druhý gól (0:2). Chyb se však nevyvarovali ani Dolanští. Chvilkové zaváhání využil osamocený útočník Mrskles a skóre zkorigoval (1:2). Několik důležitých zákroků pak předvedla opora hostů v bráně. Po jednom z nich ukázali hosté naprosto ukázkovou akci, kdy Tomáš Zeman našel volného Honzu Šubu, ten obešel protihráče a dopravil míč k Marku Zemanovi, který nikým neatakován propálil domácího gólmana (1:3). Čtvrtý zářez přidal Jan Šuba, který si pohotově zpracoval přihrávku brankáře, povozil soupeře na koloběžce a expresní zásilku adresoval přímo do sítě domácích (1:4). Perlou prvního poločasu pak byla přízemní střela Tomáše Zemana, který se tak ještě na podzim dočkal po velkém očekávání protržení své střelecké blány v první lize (1:5).

Domácí jakoby však po poločase naprosto rezignovali na jakoukoli snahu o přijatelný výsledek. Druhá půle tak začala přesně tam, kde druhá skončila. Tomáš Jirava našel přes celé hřiště osamoceného Patrika a ten cílenou přízemní střelou zkompletoval hattrick. To však bylo vše, co Patrik v sobotním zápase ukázal, po několikátém zákeřném faulu domácích byl ze hřiště z opatrnosti stažen a mohl tak slavit úspěšný podzim předčasně. Produktivita hostů tím však nijak neutrpěla. Michal Doležel si krásně obhodil domácího obránce a svých několik nezdarů v zakončení napravil přesnou přihrávkou na Honzu Šubu, který se zakončením neměl problém (1:7). Vzápětí se Honza po zdařilé individuální akci zapsal rovněž na listinu třígólových střelců sobotního dopoledne (1:8). Střelecký duch se pak probudil ve Vojtovi Michejdovi, který nejprve využil své lenosti při návratu do obrany a zužitkoval přesný pas Tomáše Jiravy (1:9). Následně po souhře celé pětice na hřišti Vojta propálil vše, co mu stálo v cestě (1:10). Nepochopitelnou hrubici pak na závěr utkání ukázala opora v brance hostů, když přímý kop domácích z poloviny hřiště skončil korekcí výsledku (2:10).

Ačkoli se jednalo o jednoznačnou výhru, autor příspěvku nemůže nezmínit poměrně značně nakloněnou rovinu ve prospěch domácího týmu ze strany rozhodčího. Doočíbijící neodpískané fauly domácích a brutální zákroky hráčů Mrskles bez karetního ocenění byly sice bez vlivu na výsledek, ale na výstavní skříň olomoucké malé kopané tyto skutečnosti rozhodně nevrhají příznivé světlo. Véska nicméně zápas s přehledem zvládla a šlo patrně o dva nejsnadněji získané body v první lize. Další vylepšení skóre se může ke konci sezóny vyplatit. Tým z Mrskles je sice jasným adeptem na sestup, nicméně faktor domácího rozhodčího může na jaře sehrát svou roli.

Podzimní bodový zisk je tak rozhodně nad očekávání. Celkem 19 bodů z 26 možných je pro Vésku snový výsledek. Pouhé dvě prohry s týmy ze špice tabulky jsou rovněž o mnohém vypovídající. Šest výher v řadě pak představuje nejlepší možný ukazatel síly Vésky v druhé polovině podzimní části soutěže. Po úvodním nervózním začátku, kdy možná sehrál roli přehnaný respekt k týmům první ligy, se dolanský tým ukázal nejen jako právoplatný účastník nejvyšší soutěže, nýbrž jako jeden z favoritů na přední umístění. Alibistická vyjádření pro jarní část tak nejsou na místě a Véska může pro zbytek soutěže hledět pouze vzhůru. Čtyři měsíce zimního halového fotbalu nepochybně uplynou jako voda a již nyní je možné se těšit na to, zda Véska naplní své předpoklady z první poloviny soutěže a třeba ještě vylepší své postavení v tabulce.

12. kolo

SK Véska - Moravan Cholina            3:0 kontumačně

Horká půda na Vésce se zřejmě stává známou i mezi týmy první ligy, a tak na očekávaný zápas 12. kola ve chladný středeční večer nedošlo. Tým z daleké Choliny nenašel pro souboj dostatek hráčů (či odvahy), a tak diváci v dolanské provincii soutěžní utkání vidět nemohli. Hráči domácích však nenechali hřiště ležet ladem a zpestřili si střed týdne přípravným zápasem mezi sebou samými. Tým A ve složení Šuba - Michejda, M. Zeman - Můčka, Klobouček, Suchomel se postavil týmu B (což bylo samozřejmě ryze rozlišovací označení) v sestavě T. Zeman - Jirava, Palaščák - Doležel, Rumler.

Zápas hraný do 15 vstřelených gólů jednoho mužstva začal jednak ostrou sourozeneckou hádkou o výklad pravidel a jednak drtivou převahou týmu B, který se rychle dostal do vedení 6:1. Tým A však přeřadil na vyšší obrátky a rázem to bylo 7:6 pro něj. Přetahovanou pak provázely některé povedené akce, individuální průniky, sporné situace, donebevolající hrubky a především děravé obrany. Třígólové vedení týmu B se v závěru ukázalo jako klíčové, a tak stav 15:13 pro tým B zůstal jako konečný.

Véska tak svou sérii dvoubodových zápasů posunula na číslo pět a svůj bodový zisk na číslo 17. Poslední podzimní zápas odehrají Dolanští v Mrsklesích a bylo by velkým překvapením, pokud by na půdě letošního outsidera nejvyšší soutěže nějaký bod nechali.

11. kolo

Real HDO - SK Véska 4:11 (1:3)           góly: 5 Šuba, 4 Hořava, 2 Rumler 

      Véska po třech výhrách v řadě přijela na horkou půdu do Bystrovan ve velmi dobrém rozpoložení. Tři výhry za sebou katapultovaly Vésku vysoko do horní poloviny tabulky. V teplém podzimním večeru však čekal na dolanské soupeř z nejtěžších, mnohonásobný vítěz první ligy a lídr historických tabulek Real HDO. Bystrovanský tým se po dobrém začátku a matném středu podzimní části soutěže opět dostal do tempa, a tak se schylovalo ke střetu sousedů z vrchní části tabulky. Véska se opět sešla v hojném počtu, a to ve složení T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman – Hořava, Můčka, Rumler, Šuba.

      Utkání však pro hosty nezačalo dobře. Po úvodním klasickém oťukávání se při útočném výpadu Vésky dostali k míči domácí, roztáhli hru k pravé straně a dobrým přízemním centrem před odkrytou klec hostů otevřeli skóre (1:0). To však bylo téměř vše, co Real v prvním poločase směrem dopředu předvedl. Následně totiž začalo úřadovat dolanské útočné komando ŠubHo(tam). Nejprve po vybojovaném souboji v obraně zatáhl míč po pravé straně Vojtěch Michejda, našel volného Patrika Hořavu, ten si míč posunul na pravou nohu a nekompromisně prostřelil vše, co mu stálo v cestě, včetně mezery v gólmanově postoji (1:1). Hned vzápětí Vojta vyhrál další souboj ve středu pole a odražený míč se dostal opět k Patrikovi, který neváhal a z první poslal Vésku do vedení (1:2). A jako by se domácí z chyb v obraně nepoučili, třetí gól následoval po další ztrátě v jejich obraně, Jan Šuba si elegantně vyměnil míč se svým souputníkem Patrikem a zakončení do prázdné branky již nepředstavovalo žádný problém (1:3). Další šance Véska nevyužila a nadějné domácí střely pouze orazítkovaly brankovou konstrukci.

      Pomyslný pytel s góly se protrhl téměř ihned po úvodním hvizdu druhé půle. Prakticky z první vážné šance po dalším vyhraném souboji Radkem Palaščákem poslal Honza nádhernou patičkou do šance Patrika, který přízemní střelou na vzdálenější tyč dostál přirovnání, že krása střídá nádheru (1:4). Po špatně zahrané standardní situaci Realu pak Patrik opět předložil míč Honzovi, který za vydatného upozorňování všech domácích hráčů na jeho smrtící levou nohu dopravil míč do branky nohou druhou a potvrdil tak, že v jeho případě se vyplatí mít obě nohy levé (1:5). Hosté však také předvedli zaváhání v obraně a domácí útočník pohotově z otočky stav skóre zkorigoval (2:5). Dolanské útočné duo nicméně předvádí fotbalovou extratřídu a po dalším vybojovaném míči předložil Patrik Honzovi zase jednou chuťovku do odkryté svatyně domácích (2:6). Véska dále předvedla, že nacvičené autové vhazování zvládá v každém složení a Radek našel na vzdálenější tyči hlavu Roberta Rumlera s dolanskou precizností (2:7). Ani sporná situace zavánějící faulem domácích (3:7), ani nešťastně prošlá čudla do brány hostů (4:7) nevyvedly Vésku z konceptu. Dolanští hrají v nebývalé pohodě a zbytek utkání proměnili ve střelecké hody a festival dalších spálených šancí po výborných kombinacích. Marek Zeman vybojoval míč pro Jana Šubu, ten mezi dvěma protihráči našel přesně Patrika, který se opět nemýlil (4:8). Podklouznutí domácího obránce využil Patrik, předal do tandemu Honzovi, jehož tanečku se domácí gólman žel odmítl zúčastnit (4:9). Z dalšího přečíslení proměnil patičku Petra Můčky se štěstím Robert ve svůj druhý gól (4:10). Příhodnou tečku za středeční exhibicí pak zaznamenal Honza Šuba, který po dlouhém výhozu Tomáše Zemana upravil svůj účes a zároveň i konečný výsledek (4:11). Véska dohrávala zápas ve velkém klidu a zápas tak skončil se skóre rozdílem třídy.

      Utkání bylo ovlivněno počtem (pouze pět hráčů v poli) i složením domácích, avšak netřeba tímto výkon Vésky snižovat. Po převážně remízovém startu soutěže se dolanští v nejvyšší soutěži již rozkoukali a pomalu, ale jistě směřují do pozic, na něž jsou za tři roky své existence navyklí. Na prognózy a cíle pro zbytek soutěže bude dostatek času v zimní přestávce, nicméně již po 11 kolech lze říci, že hráče Vésky patrně ani letos nebude čekat před startem ligy tolik vytoužený klidný střed tabulky, leč tlak v tomto ročníku bude jistě mnohem příjemnější než v letech předchozích. 

10. kolo

SK Véska - Tonery Olomouc 8:3 (3:0)           góly: 4 Šuba, 2 Rumler, 1 Hořava, 1 Michejda

    „Dnes je ideální fotbalové počasí, jen kdyby tolik nepršelo a nefoukal vítr,“ pronesl před mnoha lety památnou větu guru fotbalových komentátorů Václav Tittelbach. Kdyby zůstal svému moderátorskému řemeslu věrný, nepochybně by takto optimisticky uvedl i další zápas Vésky na jejím domácím hřišti. Jejím soupeřem tentokrát byly Tonery Olomouc, po nichž po konci zápasu zbyly jen rozlité louže tiskařského barviva. Po(s)tupné vyprazdňování inkoustových zásobníků řídila sestava ve složení T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman – Doležel, Hořava, Rumler, Šuba. Jak to vše začalo? 

      Tonery hned zpočátku překvapily Vésku nástupem hodným rychlosti offsetového tisku, avšak jejich prvotní snaha měla pouze jepičího trvání. Už v desáté minutě totiž převzali otěže zápasu domácí, když Jan Šuba krásně zatáhl balón diagonálně z poloviny hřiště a stříleným centrem našel zcela osamocenou nohu Roberta Rumlera na zadní tyči (1:0). Důležitým prvkem při zakládání útoků Vésky jsou pověstné dlouhé výhozy čerstvého debutanta v Superlize malého fotbalu, brankáře a renesančního funkcionáře Tomáše Zemana. To se potvrdilo hned při druhé gólové akci zápasu, kdy svou mohutnou pákou vrhl míč na Vojtěcha Michejdu, který se neohroženě vřítil do vápna hostů. Z tvrdého souboje vzešel roh domácích, který sofistikovaně zahrál Patrik Hořava na pravačku pozapomenutého Vojty, jenž s přehledem zavěsil míč pod břevno (2:0). Učebnicovou ukázku rychlého přechodu do útoku předvedli hráči Vésky u třetího gólu. Marek Zeman vybojoval míč na své obranné polovině, bleskurychle jej předal Vojtěchu Michejdovi, který jej stejně promptně poslal do běhu Janu Šubovi. Kanonýr Vésky přihrávku ladně posunul na svou silnější levou nohu a nechytatelnou přízemní ranou na vzdálenější tyč nedal góĺmanovi Tonerů šanci (3:0). Tříbrankové vedení už Véska udržela až do poločasového hvizdu rozhodčího Hudce, který po dlouhých letech oslavil návrat k prvoligové píšťalce.

      Do druhé půle se hosté odhodlali k nezvyklé rošádě, kdy svého nejlepšího hráče Kvasnicu poslali mezi tři tyče do pozice nepříjemného libera. I přesto se po prvotním pětiminutovém oťukávání vřítili do další šance hráči Věsky. Jan Šuba a Patrik Hořava postupovali zcela sami na bránu, avšak nepochopitelně si v kombinaci dávali přednost. Gólman hostí toho dokonale využil, míč vypíchl, potáhl jej středem hřiště a přesně nabídl šanci ke skórování křídelnímu hráči, jehož kopačka se nemýlila a navíc zahrála na housle domácího kapitána (3:1). Již jednou zmiňované dlouhé výhozy Tomáše Zemana založily další gólovou akci Vésky. Plachtící balón si na prsa zpracoval Robert Rumler a pohotově přihrál nabíhajícímu Janu Šubovi, který se nemýlil (4:1). Pátý gól domácích byl z kategorie laciných. Jan Šuba vystihl nepřesnou přihrávku gólmana soupeře a přes polovinu hřiště trefil odkrytou svatyni (5:1). Naději pro zaseklý papír v tiskařském stroji Tonerů vykřesala chyba v obraně Vésky. Tomáš Jirava se naivně snažil křižnou přihrávkou najít spoluhráče, avšak trojblok nabíhajících protihráčů jeho úmysl vystihl a pohodlně dopravil míč do sítě domácích (5:2). Další dva góly Vésky opět vzešly z efektivních výhozů domácího lodivoda; samostatný nájezd nejprve bryskní kličkou zakončil Jan Šuba (6:2), posléze pak brankáře hostů vykoupali v rychlé kombinaci Radek Palaščák s Patrikem Hořavou (7:2). Debakl ještě více navýšila akce, na jejímž začátku stálo zachycení přihrávky Tomášem Jiravou a na konci chladnokrevné zakončení Roberta Rumlera mezi nohy vracejícího se gólmana (8:2). O alespoň kosmetickou úpravu nepříjemného skóre se vytékající Tonery postaraly povedeným rohovým kopem, který zakončily z první levačkou na vzdálenější tyč Zemanovy svatyně (8:3).

      Nováček nejvyšší soutěže SK Véska tak potvrdil pohodu z posledních zápasů, do níž se dostal po úvodním rozkoukávání. Současná forma týmu z dolanských výšin tak indikuje, že s „velkou neznámou“ elitní ligy olomoucké malé kopané se bude muset počítat jako s černým koněm soutěže. Ostatně, už příští zápas s Realem HDO ukáže, zdali se může mladický elán rovnat jednomu z nejzkušenějších týmů hanácké historie. Tak či onak se zdá, že záchranářské práce se navzdory předpokladům Vésky týkat nebudou.

9. kolo

FC Křídla - SK Véska 1:4 (1:0)           góly: 2 Šuba, 1 Hořava, 1 Můčka

      Podzimní část soutěže se pomalu dostává do své poslední třetiny a deváté kolo znamenalo pro Vésku po 14 dnech návrat na slavonínský granulát s místy viditelným travnatým kobercem. Dolanské čekal tentokrát soupeř ze spodních pater tabulky. FC Křídla se v této sezóně zatím hledají. Z osmi zápasů vyhrála Křídla jediný, a to s trápícími se Mezicemi. Nicméně Křídla dokázala potrápit a dovést do remízového konce utkání s Pergolou, Cholinou a dokonce i vedoucím Galatasarayem. Véska se dvěma výhrami z posledních tří zápasů dostala do tempa a hráči měli obrovskou chuť přidat na její bodový účet další příspěvek. Sestava na páteční zápas tak měla podobu T. Zeman – Michejda, Palaščák, Šuba, Zeman – Doležel, Hořava, Můčka, Rumler.

      Od začátku utkání však bylo patrné, že si dolanští zápas neužijí v pohodovém tempu jako minulé kolo s Kafkami. Hráči Křídel velmi dobře a obětavě bránili, znepříjemňovali hostům kombinaci a ani individuální akce Vésky nenesly kýžený efekt. Zatímco domácí se sice nedostávali do vyložených brankových příležitostí, hráli naplno a statečně se rvali o střed pole, hosté toto nadšení nesdíleli a předváděli profesorský fotbal založený na držení míče. Jelikož Jan Šuba ani Petr Můčka své šance neproměnili, začala se na kopačku hostí snášet nervozita a hráči Vésky začali i v obraně kupit chyby. Dvě minuty před poločasovým hvizdem se po trestuhodném podběhnutí centru Markem Zemanem domácí útočník dostal sám před svatyni hostů a přesnou střelou konečně otevřel brankový účet utkání (1:0). Véska tak do kabin odcházela s jednobrankovým deficitem.

      Poločasová přestávka a přeskupení řad se však ukázalo jako správný koktejl. Jan Šuba, který se přesunul do útoku, okamžitě začal hrozit celé domácí obraně. Na svou první branku v zápase si však Véska musela počkat ještě více než deset minut druhé půle. Nutno však říct, že čekání se vyplatilo. Tomáš Zeman se zmocnil míče a povedeným hodem jej dopravil do plného sprintu Janu Šubovi, který si míč v otočce zpracoval levou nohou a svou druhou opírací končetinou jej poslal kolem bezmocného brankáře do sítě (1:1). Tím byl protrhnut pověstný gólový pytel a Véska rozjela svůj brankostroj. Ukázkovou akci předvedla Véska prakticky vzápětí, když Vojtěch Michejda dobře zachytil přihrávku domácích, vyvezl míč a přihrál jej Janu Šubovi, jenž z první našel Patrika Hořavu, který ve skluzu poslal hosty do vedení (1:2). Křídla pak poměrně brzy začala riskovat hru s vytaženým brankářem a několikrát zahrozila, avšak po jedné ze střel a dalším vydařeném zákroku si Tomáš Zeman připsal svou druhou asistenci, když výhozem našel Patrika Hořavu, a ten dobrým průstřelem rozmnožil rovněž svůj gólový účet (1:3). Tečku za pátečním utkáním pak obstaral Jan Šuba, který zachytil míč u vlastního pokutového území, sólem přes celé hřiště a několik hráčů soupeře dostal míč až k Petru Můčkovi, který levou nohou s pomocí pozadí jednoho z protihráčů uzavřel brankový přísun (1:4). Divoká desetiminutovka hostům stačila a zbytek utkání se tak odehrál v soutěžním, avšak fair-play duchu a bez branek.

      Véska tentokrát musela ukázat vysokou dávku trpělivosti a stupňovat své tempo v průběhu utkání. Další dva body jsou však za předvedený výkon dostatečnou odměnou. Soupeře z Křídel je potřeba ocenit, nechali na hřišti vše, avšak nesáhli k zákeřné hře. O férovosti utkání svědčí počet faulů (4) a to, že první z nich byl odpískán v 50. minutě, což si zejména rozhodčí utkání velmi pochvaloval. Véska tak zapustila kořeny na pátém místě tabulky a začíná se vzdalovat spodním patrům tabulky. Dalším signálem o rostoucí výkonnosti je pak vůbec první účast hráčů Vésky v olomouckém týmu pro celostátní superligu, kdy tento debut obstarali v nedělním zápase proti výběru Plzně Tomáš Zeman s Patrikem Hořavou. Další utkání čeká dolanské již ve středu proti olomouckým Tonerům.

8. kolo

SK Véska - RK Kafki Přerov 6:1 (3:0)           góly: 2 Šuba, 1 Hořava, 1 Zeman M., 1 Michejda, 1 Palaščák

      Osmé kolo první ligy olomoucké malé kopané znamenalo pro Vésku střet s loňským suverénním vítězem celé soutěže, přerovskými Kafkami. Ani jeden z týmů se nenacházel v ideálním rozpoložení. Hosté se v letošním ročníku spíše trápí, provází je velká marodka, nedisciplinovanost a rozporuplné výsledky. Domácí se zase museli vzpamatovávat z těžké porážky v minulém kole. Utkání však zřejmě slibovalo zajímavou podívanou, neboť divácká kulisa byla ve středeční večer na Vésce více než početná. Domácí nastoupili do zápasu v sestavě T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman – Hořava, Můčka, Rumler, Šuba.

      První poločas začal, jak je v první lize často pravidlem, vzájemným oťukáváním bez větších šancí. Hosté několikrát vystrčili své ptačí pařáty, ale branku domácích vážněji neohrozili. Domácí se rovněž dostali k několika střelám, avšak vyloženou šanci diváci v úvodu zápasu neviděli. Otevření brankového účtu tak znamenala povedená standardní situace Vésky. Jan Šuba našel z rohového kopu pravou nohu Marka Zemana a právě navrátivší se rekonvalescent s pomocí tyče poslal svým prvním gólem v nejvyšší soutěži domácí do vedení (1:0). S první vstřelenou brankou spadla z hráčů Vésky nervozita a začali zasypávat hosty jednou akcí za druhou. Druhý zářez na pažbě Vésky zaznamenalo domácí produktivní duo Hořava – Šuba. Po několika vzájemných přihrávkách našel Patrik volného Honzu, který krásnou patičkou navýšil vedení (2:0). A stejná dvojice se vzápětí postarala o další branku, když Jan Šuba na polovině hřiště předvedl ve fotbale málo viděnou kulečníkovou stahovačku a Patrik Hořava v sólovém úniku oklamal hostujícího gólmana a s přehledem dopravil míč do sítě (3:0). Zbytek poločasu odehrála Véska převážně s míčem u nohy a klidem v duši.

      Do druhé půli hosté vstoupili přeci jen o něco aktivněji. Jejich šance z úvodního náporu však skončily buď na kopačkách domácích obránců či na rukavicích opět dobře chytajícího Tomáše Zemana. A byla to tak opět Véska, která měnila skóre na pomyslné výsledkové tabuli. Patrik Hořava dobře podržel míč na domácí polovině, počkal si na náběh Radka Palaščáka a ten využil přečíslení přesnou přízemní střelou (4:0). Euforii domácích narušili hosté pouze jedinkrát, a to povedeným individuálním uvolněním na postranní čáře a prudkou střelou na bližší tyč (4:1). To však byla jediná úleva, kterou domácí krkavcovitým pěvcům z Přerova dovolili. Obrana Vésky ukázala svou sílu při další akci, kdy z ubráněného rohu vyslal Marek Zeman do dalšího přečíslení Jana Šubu, ten míč dovezl až před branku hostů a do prázdné branky přihrál Vojtěchu Michejdovi, který svůj úprk zakončil efektním skluzem (5:1). Tečku za povedeným zápasem pak znamenala další domácí akce z ubráněné standardní situace, tulení vložka Patrika Hořavy s míčem a zakončení Jana Šuby do odkryté brány po další Patrikově skvostné přihrávce (6:1).

      Véska tak zažila první pohodový domácí zápas v sezóně. Je třeba ocenit i hosty, kteří, ačkoli se jim herně ani výsledkově nedařilo, nepropadali frustraci a dohráli zápas bez emocí a v duchu fair play. Jedná se nepochybně o cenný výsledek, netřeba jej však přeceňovat. Kafki jsou momentálně v krizi a je patrně jen otázkou času, než se opět naladí na loňskou vítěznou vlnu. Véska se však další výhrou v soutěži vrátila na páté místo a další zápas s olomouckými Křídly napoví, zda svůj zrak může směřovat tabulkou vzhůru, či spíše kontrolovat situaci za svými zády.

7. kolo

FC Skunk - SK Véska 7:3 (1:2)          góly: 2 Hořava, 1 Šuba

      Po šesti odehraných kolech se Véska nacházela v tabulce na skvělém pátém místě. Vzhledem k těžkému losu bylo sedm získaných bodů ze šesti odehraných zápasů výborným výsledkem, nicméně červíček v hlavách hráčů nepochybně ponoukal myšlenku, že vzhledem k předváděné hře mohl být bodový zisk v některých zápasech ještě vyšší. K utkání sedmého kola se Véska dostavila do Slavonína, aby změřila síly s třetím týmem soutěže, FC Skunk. I přes zranění z minulého kola se Véska dostavila v silné sestavě ve složení T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, Šuba – Doležel, Hořava, Můčka, Rumler.

      Úvod zápasu napověděl, že domácí jsou na tom technicky o něco lépe než hráči Vésky a podle toho bude jejich hra vypadat. Skunci hosty po většinu první půle přehrávali, snažili se držet míč a pomocí rychlých přihrávek jej dopravit až „do kuchyně“. Přesně tak došlo k první brance v síti Vésky, domácí vykombinovali akci od jejich brankáře až do otevřené brány a ujali se vedení (1:0). Jako by se však Skunci spokojili s jednobrankovým vedením a začali Vésce ponechávat přeci jen o něco více prostoru. Toho využila dolanská destrukční eskadra Hořava-Šuba. První jmenovaný uvedl míč do hry autovým vhazováním, Jan Šuba míč pěkně vrátil a Patrik Hořava šikovně uklidil míč k bližší tyči (1:1). I druhá gólová akce hostů začala u Patrika Hořavy, který výbornou kolmicí od vlastního rohového praporku našel rozběhnutého Jana Šubu. Ten po kombinaci s Radkem Palaščákem a Petrem Můčkou propálil domácího brankáře podruhé (1:2). Přestože Skunk i nadále hosty mírně přehrával, do konce poločasu se již skóre nezměnilo.

      Druhou půli však domácí odstartovali stejně dobře jako tu první. Po několika dobrých příležitostech, které kryl brankář hostí, nasadil jeden ze slavonínských strunatců protihráči jesličky a nezištně přihrál spoluhráči před odkrytou branku (2:2). Přesto to byla opět Véska, která dokázala kontrovat. Tomáš Zeman z výhozu dobře našel Radka Palaščáka, který míč sklepl do strany Patriku Hořavovi, a ten nejhezčím gólem večera opět naklonil misky vah na stranu hostů (2:3). Ani další vedení Vésky však nemělo dlouhého trvání. Po rohu a jasném faulu jednoho z domácích hráčů dokázali domácí z nepřehledné situace vyrovnat (3:3). Kapitán hostů se s křivdou nesmířil a může být rád, že se jeho peskování rozhodčího obešlo bez karetního ocenění. Sporná branka domácích však znamenala v zápase zlom. Koncentrace hostů polevila a domácí toho ihned využili. Po dobrém individuálním průniku a střele z velkého úhlu nemůže mít brankář Vésky čisté svědomí, neboť míč propustil jen k dobíhajícímu protihráči, který měl již snadnou práci (4:3). Od té doby se na hřišti fotbalově nacházel jen jeden tým. Zmar Vésky dokumentoval pátý gól v její síti, kdy výsledkem útočné standardní situace byl obranný odkop domácích, jenž skončil v opuštěné brance hostů (5:3). Šestý gól Skunků už připomínal hru kočky s myší (6:3) a potupu Vésky dokonal poslední gól vstřelený společně se závěrečným hvizdem (7:3).

      Vzhledem k průběhu zejména závěrečné čtvrtiny utkání se nabízí zajímavé přirovnání. Slovo skunk totiž pochází z jednoho ze severoamerických indiánských jazyků a doslova znamená "močící liška". Ve čtvrteční večer tak hráči Vésky schytali slušnou dávku liščího značkování. Netřeba ale sklápět hlavy. Patnáctiminutový výpadek neznamená v kontextu celého ročníku vůbec nic. Dolanští se musí rychle otřepat, neboť v dalším kole přivítají na svém hřišti loňského mistra, tedy přerovské Kafki.

6. kolo

SK Véska - RoDo legendy 3:2 (1:0)          góly: 1 Šuba, 1 Hořava, 1 Rumler

       Již třetím rokem došlo na tradiční utkání dvou nesmiřitelných rivalů, kteří se spolu vyšplhali ze třetí ligy až na vrchol potravinového řetězce olomoucké malé kopané, domácích SK Véska a bělkovického RoDa. Ze čtyř dosavadních vzájemných soubojů vyšli dvakrát vítězně dolanští a dvakrát hosté z Bělkovic. Vzhledem k tomu, že si oba soupeři vedli i v dosavadním ročníku v nejvyšší soutěži více než obstojně, nemělo utkání favorita. RoDo však platí za nejnepříjemnější tým celého olomouckého malého fotbalu a zápasy s ním vždy otestují nervové synapse, ale i nervové uzdy všech protihráčů. Hráči Vésky však sršeli odhodláním, a tak první boj nastal již o místo v sestavě. Do utkání tak domácí nastoupili v nabitém složení T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman – Doležel, Hořava, Rumler, Šuba.

       Úvod utkání prokázal, že zápas bude veden v silně taktickém duchu. Ani jeden z týmů nechtěl zbytečně dělat chyby, a tak šance vznikaly prakticky jen po individuálních chybách hráčů. Hosté nejprve několikrát drobně zahrozili, Véska však postupem času rovněž začala vystrkovat své vybroušené horské drápy. První obrovskou šanci zápasu tak vytvořil domácí gólman za pomoci hrbu Michala Doležela, která však zázrakem neskončila gólem. Druhou část první půle byla Véska lepším týmem, brankového vyjádření se však nedočkala ani po akci Patrika Hořavy, který přecenil sprinterské schopnosti Marka Zemana a míč skončil pouze v zámezí. Opakování dlouhého výhozu od branky však již přineslo otevření gólového účtu utkání. Tomáš Zeman přesně našel hlavu Roberta Rumlera, který se statečně popral s domácí obranou (1:0). Hořkost závěru prvního poločasu však dodal brutální zákrok hostujícího beka, který byl u odraženého míče po rohu hostů o zlomek sekundy později než Marek Zeman a svůj časový handicap vynahradil razancí svého kopu, u něhož bezohledně způsobil domácímu hráči zranění dlouhodobějších charakteru. Absence okamžité nebo alespoň dodatečné omluvy a také stížnosti na nesprávně odpískaný nedovolený zákrok (dokonce bez karetního ohodnocení) patrně jen podkreslují charakter hráčů RoDa. Za stavu 1:0 a s jedním vyřazeným hráčem na straně domácích tak skončila první půle.

     Lepší začátek druhé půle si domácí nemohli přát. Po úvodní oťukávané se míč po autovém vhazování dostal k domácímu kanonýrovi a Jan Šuba nekompromisní přízemní ranou na bližší tyč navýšil vedení (2:0). Neuběhlo ani pět minut a Véska využila další ze svých šancí. Výtečně chytající Tomáš Zeman lapil „do zubů“ střelu hostů, okamžitě rozehrál na Jana Šubu a ten předložil lahodnou přihrávku Patriku Hořavovi, který poprvé (a bohužel z mnoha svých možností ve středeční večer naposled) prostřelil brankáře hostů (3:0). Poté přišly momenty gólmana domácích, který několika vynikajícími zákroky držel naděje na čisté konto. Po nesprávně odpískané ruce domácího Jana Šuby (z videozáznamu jednoznačně vyplynulo, že míč zasáhl čistě prsním svalem) však hosté nabídnutou šanci využili a šťastně zkorigovali (3:1). A vzápětí bylo domácím ještě hůře, neboť RoDo dokázalo využít jedno z mála přečíslení a dobrým zakončením útoku získalo šanci na bodový zisk v zápase (3:2). Největším nešvarem domácích ve druhém poločase bylo neproměňování vyložených brankových příležitostí a neschopnost vedení pojistit. Vésku však držel v naději na výhru v zápase její gólman, a když už byl v posledních minutách překonán, zachránila jej neschopnost hostujícího útočníka a branková konstrukce. Véska tak mohla slavit druhou výhru v nejvyšší soutěži.

      Plný bodový zisk z utkání je vzhledem k závěru možná šťastný, ale z hlediska celého zápasu naprosto zasloužený. Hosté opět dostáli své reputaci a zejména po prvním gólu začali ukazovat, proč si v malé kopané nezískávají přátele zrovna snadno. Všechny hráče domácích je naopak potřeba pochválit za velké nasazení po celý zápas a důslednost v osobních soubojích, byť mnohdy za cenu nedovoleného, ale nikoli zákeřného zákroku. Výhra je po třech remízách povzbuzením do další práce a s bezpečným polštářem nad sestupovým pásmem může jít Véska do dalšího zápasu s FC Skunk se zdviženou hlavou a střízlivým očekáváním.

5. kolo

Pergola - SK Véska 3:3 (2:1)           góly: 2 Hořava, 1 Můčka

        Další kolo přineslo pro nás nečekaně zajímavou výzvu, elitní střelec loňské divize se bohužel k utkání z neznámě-známých příčin nedostavil. A tak při absenci dalších 2 obránců, kteří si v úterý plnili pracovní a pracovně-studijní povinnosti, byla Véska postavena před nový úkol. V sestavě T. Zeman – Michejda, Můčka, Palaščák– Doležel, Hořava, Rumler. 

       Začátek utkání byl opatrný, ovšem domácí Pergola hrozila, a to zejména když míč u nohy měl nejlepší hráč Tögel. Bohužel se nám nepodařilo zachytit první slušnou akci domácích. Na půlce nepřebral útočnou přihrávku Patrika Hořavy Vojtěch Michejda, obránce Pergoly Tomáš Dráb vypíchl míč a několika rychlými kroky se dostal zcela nestřežen k zakončení ze solidní vzdálenosti, ale svou střelou k tyči nedal brankáři moc šancí. Následovala vyrovnaná herní pasáž, ve které jsme se snažili uhlídat hlavně již zmíněného Jana Tögla. To se nám minimálně v 1.poločase podařilo skvěle, ale bohužel přišla hrubka v obraně od toho nejvíce zkušeného matadora, Petra Můčky, který svým nekonzervativním, až sobeckým stylem bránění poslal soupeře do brejku stylem 2 na gólmana. Bohužel se útočníkovi domácích podařilo míč procedit do branky pod brankářem. Do poločasu se pak ještě podařilo Petrovi tak trochu napravit předchozí nezdar, když zakryl míč před Tögim a poslal jej pak bodlem těsně vedle rukou domácího brankáře do horního rohu branky.

        Druhá půle pokračovala v obdobném duchu, hrálo se nahoru dolů, šance na obou stranách. Vše však vyústilo v další branku Pergoly, kdy Můča neudržel míč před Tögim a ten se proběhl od poloviny hřiště v samostatném nájezdu, který proměnil kličkou brankáři přes špičky jeho prstů. Ale jak je známo, fotbal se hraje na branky. Stav v tuto chvíli byl tedy 3:1 pro domácí. Následovala další pasáž útoků a obran. Ze které jsme později vytěžili korekci skóre na 3:2, kdy Patrik Hořava vymetl pavučiny domácí brány. A pak už to bylo jako lavina, hráli jsme otevřený fotbal, soupeř měl spoustu šancí. Nejdříve nedali do prázdné ze 3 metrů, pak se skvěle vrátil Vojtěch Michejda a zabránil domácímu útočníkovi ve vstřelení branky. Aby pak v 57. minutě se podařilo zákrokem za 2 minuty 12 poslat naše do brejku 3 na 2, který Vojta vyřešil přihrávkou a Patrik proměnil přes brankáře domácích. 3:3

         Nutno říci, že bod z toho zápasu v sestavě, ve které jsme nastoupili je určitě bodem zlatým a znamená do dalších zápasů hodně motivace. Zápas 5. kola nás stál hodně sil, ale vyplatilo se, jsme hodně bojovný tým a nedáme nikomu nic zadarmo. Jen tak dále chlapci. 

4. kolo

SK Véska - FC Levotil 3:3 (1:2)          góly: 2 Hořava, 1 Klobouček

      Čtvrté kolo nejvyšší soutěže přineslo zajímavý střet jediných tříbodových týmů tabulky. S nadsázkou se dalo říci, že s průměrem jeden bod na zápas se jednalo o souboj týmů z ryzího středu tabulky. Litovelský Levotil měl na úvod sezóny podobný los jako domácí Véska a rovněž se s ním popral statečně. Dolanské čekal zápas s mužstvem s dlouhodobě dobrou obranou. Navíc byla dopředu avizována absence největší domácí hvězdy, Jana Šuby, kterého v sestavě nahradila nová akvizice kopané z Bohuňovic, Miroslav Klobouček. V tradičním středečním termínu tak Véska nastoupila v sestavě T. Zeman – Jirava, Michejda, M. Zeman – Doležel, Hořava, Kloubouček, Palaščák.

      Je bohužel již dobrým zvykem, že začátky zápasu dolanskému týmu nevycházejí podle představ. Prvotní oťukávání neukázalo příliš pohledný fotbal ani od jedné ze stran. Větší zápal však předvedli hosté. Při jejich akci, která by se měla promítat jako odstrašující příklad přebírání hráčů fotbalistům předškolního věku, se hostující obránce bez větší snahy propletl mezi třemi hráči domácích a pohotově zakončil (0:1). A bylo hůře. Nedlouho poté domácí takticky faulovali na polovině hřiště. Hosté však využili další nedůslednosti v obraně Vésky a tečí dobré přízemní střely dokázali své vedení navýšit (0:2). Jestli se však Véska v první lize něčím vyznačuje, je to její bojovnost a zlepšující se výkon během utkání. Po útočném výletu domácího brankáře a jeho dobře mířené střele jeho protějšek v opačné brance neudržel míč a noha Mirka Kloboučka byla o zlomek sekundy rychlejší než ruce hostujícího brankáře snažící se napravit svou chybu (1:2). I přes zvýšenou snahu domácích se však v první půli dalšího úspěchu nedočkali.

      Druhá půle však začala přesně tam, kde první skončila, tedy tlakem domácích. Véska hrála trpělivě, vědoma si svých kvalit a tento přístup se jí vyplatil. K odraženému míči na pravé straně se dostal Patrik Hořava, potáhl jej téměř k brankové čáře hostí a nádherně jej dopravil do sítě kolem bezmocného brankáře (2:2). Domácí dobře bránili, nepouštěli hosty do mnoha šancí a naopak sami hrozili častými útočnými výpady. Zaslouženého vedení se dočkali, když Patrik Hořava po dalším odraženém míči obkreslil jako přes pauzovací papír svou akci z před několika minut (2:3). Levotil se však nehodlal vzdát lehce. Jednobrankový rozdíl neměl dlouhého trvání, neboť se hosté blýskli akcí, která zdobí již nějakou dobu právě dolanské. Několikátá zbytečná ztráta míče vedla k autovému vhazování hostů, které využil jejich hráč na vzdálenější tyči a opět tak srovnal skóre zápasu (3:3). Přestože i nadále byla Véska lepším týmem, nedokázala využít žádnou ze svých šancí a týmy se tak rozešly smírně.

      Remíza má tentokrát trochu hořčejší příchuť než po utkání s Galatasarayem. Jednak se ve středu jednalo o domácí zápas, Véska byla povzbuzená z dobrého začátku sezóny a do Dolan přijal hratelný soupeř. Přestože však v průběhu zápasu dokonce vedla, extrémně špatný začátek zapříčinil, že to byli právě domácí, kdo se musel starat o vývoj zápasu, a hosté se mohli soustředit na obranu. Je tak potřeba zdůraznit, že se jedná o další bod do tabulky soutěže, v níž je praktikován dvoubodový systém za výhru, a tak i remíza má v konečném hodnocení velkou váhu. Další kolo sehraje Véska již příští úterý na hřišti Pergoly.

3. kolo

Galatasaray - SK Véska 2:2 (2:1)          góly: 2 Michejda

      Završení těžkého úvodního triptychu představoval pro Vésku zápas s druhým týmem loňského ročníku nejvyšší soutěže a po dvou odehraných kolech momentálním suverénním lídrem, týmem olomouckých Osmanů, Galatasarayem. Dolanští po minulé zasloužené porážce chtěli dát najevo, že jejich výkon nebyl optimální a naopak že pohořanští předvedli zejména ve druhém poločase jedinečný výkon. Domácí naopak chtěli navázat na svá dvě přesvědčivá vítězství a zůstat na čele ligy. Páteční večer ve Slavoníně tak sliboval zajímavý mač s početnou diváckou kulisou. Hosté poprvé představili jednu ze svých letních posil, a tak nastoupili do utkání v sestavě T. Zeman – Jirava, Michejda, Palaščák, M. Zeman - Hořava, Můčka, Šuba.

      Úvod prvního poločasu nabídl vyrovnaný výkon obou mužstev. Krátké oťukávání však nepřineslo vážnější šanci ani jedné ze stran. Po několika minutách však po faulu na Marka Zemana zahrávali hosté zajímavou standardní situaci. Jan Šuba tentokrát před přímým ohrožením soupeřovy branky zvolil rozehru na samotného faulovaného spoluhráče, ten prodloužil na Vojtěcha Michejdu, který bodlem krásně zavěsil míč do správné sítě (0:1). Jakoby však inkasovaný gól domácí nabudil a hosty spíše ukolébal. Po zbytek poločasu se pak téměř všechny nebezpečné akce odehrávaly před brankou Vésky. Tlak Galatasaraye se Vésce dařilo tupit pouze částečně. Domácím se však následně po sporném zákroku ve středu hřiště podařilo zužitkovat přečíslení tři na dva dobrou střelou (1:1). Následně se útočný kolotoč Turků spustil na plné obrátky. Hosté se stali oběťmi krutých kombinací domácích a zejména brankář Vésky měl plné ruce i nohy práce, přesto mu ale občas vypomohla i branková konstrukce. Po další chybě ve středu hřiště však domácí dokázali využít dalšího přečíslení a gólu, který dlouho visel ve vzduchu, dokázali dát reálnou podobu (2:1). Poločasový hvizd tak představoval pro Vésku smilování.

      Jako řádný prvoligový tým se Véska dokázala poučit z minulých chyb. Zatímco v předchozím kole představovala poločasová přestávka zlom k horšímu výkonu, tentokrát se hosté dokázali povzbudit a vybičovat ke zvýšenému úsilí. Na hřišti rázem byly dva vyrovnané týmy a diváci si rozhodně nemohli stěžovat na hodnotu vstupného (zdarma). Véska na soupeře vlétla a výsledkem zvýšené snahy byla stotřicetisedmiprocentní gólová možnost, kterou po přihrávce Patrika Hořavy proměnil Jan Šuba jen v razítko na horní tyč branky domácích. Kvalita fotbalu však netrpěla. I nasazení hráčů bylo na obou stranách vysoké. Po velmi diskutabilním zákroku u postranní čáry se k míči dostal útočník domácích a osamocen směřoval na brankáře hostů, pod nohy se mu vrhnuvší Marek Zeman byl pak po právu oceněn žlutým kartonem. Ani z následné standardní situace však domácí nedokázali své vedení navýšit. Byla to tak Véska, která se dokázala jako další zapsat do statistik zápasu. Po dobré sólové akci Petra Můčky se autového vhazování ujal Tomáš Jirava a osvědčeným signálem našel hlavu Vojtěcha Michejdy, který svým druhým gólem dokázal skóre srovnat (2:2). Zbývajících deset minut zápasu se neslo v duchu velkých šancí na obou stranách, které však oba brankáři bravurně likvidovali, a tak se oba týmy rozešli smírně.

      Vzhledem k průběhu obou poločasů je remíza patrně zaslouženým výsledkem. První půli po brance Vésky jednoznačně ovládl Galatasaray, nicméně po půli se hosté zmátořili a ke konci zápasu měli více šancí k dokonání obratu. Véska si tak po velmi těžkém losu úvodu soutěže připsala všechny možné bodové výsledky a se třemi body zatím okupuje klidný střed tabulky. Dosavadní bodový zisk představuje úplné splnění cíle pro začátek soutěže. Co víc, hráči Vésky si ověřili, že mohou sehrát vyrovnanou partii s kterýmkoli mužstvem první ligy, pokud bude jejich výkon optimální a přidají i určitou nadstavbu. K potvrzení důležitých bodů je potřeba zvládnout další domácí zápas s FC Levotil, kdy má Véska v plánu představit i svou poslední letní posilu.