16. kolo
SK Véska - Galatasaray 4:8 (2:1)
Góly: 2 Michejda, T. Zeman, Hořava
S těžkým losem se Véska na podzim
dokázala poprat statečně, nicméně úvod jara již tak oslnivý v podání
dolanského týmu nebyl. To vše ale mohlo být odčiněno úspěchem s dosavadním
lídrem tabulky v 16. kole. Podzimní zápas skončil remízou 2:2 a Véska
zejména v druhém poločase předvedla výborný výkon, čímž se nakopla
k dalším výborným výsledkům. Tentokrát znamenal zápas s Galatasarayem
patrně důležitou křižovatku, z níž jedna cesta vedla do rozbouřených bojů
o příčky nejvyšší, ta druhá do pomalých vod klidného středu. Do utkání nastoupila
Véska v sestavě T. Zeman – Michejda, Palaščák, M. Zeman – Hořava, Rumler,
Šuba.
První půle nasvědčovala tomu, že půjde
opět o vyrovnané utkání. Oba týmy předváděly svou taktickou vyspělost a šancí
bylo vidět v dolanském svatostánku jako šafránu tamtéž. Přestože častěji
držela míč na kopačkách Véska, byli to hosté, kteří jednoduchou, ale efektivní
narážečkou dokázali otevřít skóre (0:1). Domácí se však bleskurychle oklepali a
prakticky vzápětí vyrovnal po nacvičené akci z autového vhazování Marka
Zemana hlavou Vojtěch Michejda (1:1). Rovněž štěstěna ukázala Véskařům svou
vlídnou tvář, když dobrý výhoz Tomáše Zemana se zabijáckým instinktem usměrnil
do vlastní branky hostující obránce (2:1). I po zbytek poločasu byla Véska
nepatrně lepším týmem a na jejich hráčích bylo vidět odhodlání prát se
s těžkým soupeřem.
Poločasová přestávka však znamenala
obrat o 180 stupňů. Jakoby mávnutím kouzelného proutku bylo veškeré nasazení
domácích pryč a Véska začala kupit individuální chyby. Hned té první využil po
8 sekundách hry dobrým náběhem a důrazem hostující útočník (2:2). Nedůslednost
domácích a tvrdá střela hostů pod břevno pak znamenaly obrat ve skóre (2:3). A
tragickou pětiminutovku završila Véska nešťastnou tečí po zdánlivě neškodně
rozehraném rohu hostů (2:4). Po pár minutách klidnější hry se následně za
vydatné pomoci domácích rozjel osmanský brankostroj na plné obrátky. Přečíslení
zakončené dobrou přízemní střelou (2:5), nájezd dvou soupeřů na osamoceného
gólmana domácích (2:6), individuální průnik (2:7) a secvičená akce na zadní
tyči (2:8) znamenaly pro Vésku po nadějné první půli naprostou potupu. Domácí
už stihli pouze uchránit malou část své zmuchlané fotbalové cti a po trefě
Patrika Hořavy (3:8) a jeho následném nájezdu s Vojtovým zakončením (4:8)
bylo trápení domácích konečně u konce.
Rozdíl ve hře Vésky v prvním a
druhém poločase patrně nelze vysvětlit ani za pomoci moderních vědních
disciplín. Dvěma nejpravděpodobnějšími teoriemi jsou v tuto chvíli vliv
konjunkce planetárních těles na lidský organismus a chyba v matrixu. Ačkoli
zklamání hráčů bylo ihned po zápase obrovské, nezbývá než vystřízlivět
z opojného snu o podzimní pohádce a navrátit se do tvrdé jarní reality.
Přestože Véska nehraje hůře než na začátku soutěže, ba mnohdy naopak, důraz a
efektivita v předbrankových prostorech jsou hrozivé. Véska musí najít svou
ztracenou herní pohodu a i přes lehkou ztrátu motivace ukázat, že její
postavení v tabulce po polovině soutěže nebyla náhoda.