17. kolo

FC Levotil – SK Véska 4:4 (3:1)

Góly: 2 Hořava, Doležel, Palaščák

Dolanský tým se již smířil se svou úlohou po zbytek soutěže, a tak k utkání 17. kola dorazilo do dalekého Litovle jeho pouhé torzo. Vlivem několika zranění, náhlých indispozic, pracovních a jiných povinností a nemožnosti odložení zápasu byla k dispozici sestava, která nemá v novodobé historii Vésky obdoby. Z uvedených absencí vyčnívá ta Tomáše Zemana, který po 94 zápasech v řadě poprvé prožíval zápas Vésky jinde než na hrací ploše. Vzhledem k časovým dispozicím a uspěchanosti moderního světa úctyhodný počin. Véska tak šla do zápasu ve složení M. Zeman – Klobouček, Palaščák – Doležel, Hořava.

Terén na litovelském hřišti je opravdu jedinečný a možná i to mělo vliv na začátek zápasu. Domácí se na Vésku doslova vrhli a hned z první akce vytěžili vedoucí gól, když jejich útočník průnikem po čáře a střelou na bližší tyč poprvé překonal brankářskou dvojku hostů (1:0). Ani pár dalších zmařených šancí Levotilu hosty neprobudilo a po zbytečné individuální chybě zakončovali domácí do prázdné branky (2:0). Jako třetí hřebík do rakve pak zcela nehlídaný domácí útočník z hranice vápna zahrál hostujícímu gólmanovi na housle (3:0). S Véskou to v tu chvíli vypadalo všelijak, jen ne dobře. Sice se dokázala oklepat z prvotního šoku a postupně se dostala do utkání, ale její útoky končily povětšinou na brankové konstrukci domácí branky. Po osmém zvonění ale hosté konečně využili hry s vysunutým brankářem a po ose M. Zeman – Klobouček – Hořava protrhli střeleckou smůlu (3:1). Do konce poločasu však více nezvládli.

Do druhé půle ale hosté vstoupili mnohem lépe než do té první. Zaskakující kapitán Radek Palaščák upekl Patriku Hořavovi nadýchaný bochánek přes celé hřiště a druhý jmenovaný využil svou integrovanou buzolu a ve výskoku usměrnil míč přesně do sítě (3:2). Jelikož hosté nemohli střídat, byly v tu chvíli na hřišti k vidění paradoxní situace lehkého zdržování hráčů Vésky i za nepříznivého stavu. Véska se však snažila útočit a být dominantním týmem i za cenu chyb v obraně. A byla za svou snahu odměněna. Sváteční pekař Radek připravil jednu lahůdku i pro domácího brankáře a naservíroval mu ji na dobrých 30 metrů přímo za jeho záda (3:3). To ale nebylo ze strany hostů vše. Svůj tlak zužitkovali naplno a po střele Mirka Kloboučka dokázal Michal Doležel svým stehenním svalem otočit vývoj zápasu (3:4). Po zbytek zápasu se však projevila nemožnost Vésky přivádět do herních zákopů čerstvé síly. Na přesný dloubák z rozehry domácích hostující brankář ještě dosáhl, několik dobrých akcí dokázala obrana hostů zneutralizovat, ale na dobře hozený aut a přesné zakončení domácího útočníka už byla celá Véska krátká (4:4). Ani přes výrazný tlak domácích v závěru zápasu se ale už skóre nezměnilo.

Viděno optikou počtu a složení hráčů s přispěním hrůzostrašných úvodních deseti minut se získaný bod jeví jako malý zázrak. Malý červíček však po zápase hlodal a zaséval myšlenku, že pokud by se Vésce v kritický moment podařilo odskočit na dvě branky, mohl být počet bodů i vyšší. Nicméně to nesnižuje výkon všech hráčů v poli, kteří si v horkém pátečním podvečeru sáhli na dno svých sil a nechali na školním koberci kromě některých tělesných tekutin vše, co mohli. Je potřeba věřit, že právě takovýto ubojovaný zápas bude znamenat pro Vésku obrat v dosavadním vývoji jara a impuls k většímu nasazení a obětavosti.

Žádné komentáře

Odpovědět