21. kolo

RK Kafki Přerov – SK Véska 9:6 (4:3)

Góly: 2 Klobouček, 2 Doležel, Hořava, Palaščák

Po té, co Véska absolvovala papírově těžší část jarní poloviny soutěže, se k zápasu 21. kola stavěl celý tým optimisticky s výhledem světlých zítřků, snadných utkání a pečených holubů. Nicméně mezníkem mezi soupeři z různých končin tabulky byly geograficky a gramaticky zmatené přerovské Kafki. Suverénní vítěz loňského ročníku sice působí v letošní sezóně poněkud ambivalentně, ale z některých výsledků je patrné, že se stále jedná o silný tým, zejména pokud se sejde ve větším počtu hráčů. I Dolanští však čím dál častěji poznávají nástrahy užšího kádru a do utkání tak Véska nastoupila ve složení T. Zeman – Jirava, Palaščák, Šuba, M. Zeman – Doležel, Klobouček, Hořava.

Začátek utkání byl převážně v režii hostů. Kafki se ještě nestihly na hřišti rozkoukat, Patrik Hořava si kolem tří z nich procvičil své točivé disciplíny a nezištně předložil lahůdkovou přihrávku Miroslavu Kloboučkovi, který zaznamenal za Vésku svůj první neregistrovaný gól (0:1). Domácí však vzápětí kontrovali důrazem v osobním souboji a přesnou skákavou střelou (1:1). Byli to ale opět hosté, kteří strhli vedení na svou stranu, když nabídky Mirka Kloboučka využil domácí gólman (1:2). Ačkoli Kafki nebyly tolik ve hře, další rychlou přízemní střelou opět dokázali srovnat skóre (2:2). Hosté ale ovládali zápas a Patrik Hořava po dalším skvělém sólu obalamutil celou domácí obranu a opět poslal hosty do vedení (2:3). Domácí ale nenechali Vésce nic zadarmo, po dalším dobrém uvolnění a další přesné přízemní střele bylo opět srovnáno (3:3). Kafki dokonce poločas zakončili vítězně, neboť po rychlém vhazování a narážce zamířila do sítě hostů další přízemní pumelice (3:4). Přestože si Véska vytvořila více šancí, nedokázala je dotáhnout do konce a strany se tak měnily za nepříznivého stavu pro hosty.

Prvních 15 minut druhé půle představovalo pro Vésku jeden z největších herních hororů, které autor komentáře pamatuje. Na myslích pamětníků nepochybně vytanulo podmáčené hřiště v Křelově a historicky největší výprask novodobé Vésky. Nedůslednost hostujících hráčů a patrně dobře rozmazaný exkrement na kopačkách domácích, kdy jejich šťastné rány z první půle byly jen předkrmem toho, co mělo přijít, znamenaly pět branek do sítě hostů, kdy každý gól byl neuvěřitelnější než ten předchozí. Přesně trefená rána z těžkého voleje do šibenice (3:5), procezení míče na bližší tyči (6:3), individuální průnik zakončený mezi nohy brankáře (7:3), dvojnásobné jesle (8:3) a uznaný gól vykopnutím míče z rukou gólmana (9:3) představovaly na rozdíl od těch egyptských pouze pět ran božích, nicméně hosté se jen ohlíželi, jestli vyšší entita nehodlá historii opakovat v celém měřítku. Budiž hráčům Vésky ke cti, že utkání nezabalili a v závěrečné hře dokázali ještě nevzhledně vyhlížející skóre kosmeticky upravit. Rychlý brejk Marka Zemana využil Radek Palaščák ke gólové asistenci a dobře postavený Michal Doležel neměl se zakončením problém (9:4), dirigent Jan Šuba začal další akci a Marek s Radkem si zopakovali spolupráci již bez finálního článku (9:5) a po dalším trojúhelníku M. Zeman – Jirava – Doležel přišel poslední gól zápasu (9:6).

Jaro je pro Vésku výsledkovou i herní jízdou na horské dráze. Tentokrát sice Véska nebyla horším týmem a domácí měli opravdu haldu štěstí, nicméně šli vítězství v zápase naproti a je potřeba jim pogratulovat. Dolanští tentokrát nepředvedli to, co je zdobí již od třetí ligy, a jejich hlad po úspěchu ve druhé půli namísto vraždících varanů připomínal vypasené veverky. V dalších zápasech tak spíše než o konečné umístění půjde o znovuzískání herní pohody a důstojné zakončení (doufejme) úspěšné sezóny.

Žádné komentáře

Odpovědět